Myslel jsem, že očima rozdrtím cihlové rumiště
Dech bidla zapálí růži z čepice plynové lampy
V ledovém vichru osvítím rampu pampy letiště
Na ranvej si navedu titanové doutníky koření
Aby až santal kartonu řebíčku a pepře zavoní
Zbyl pocit, že můj koloniál je krása ženy v sárí
Že její děti svalí z šedi nebe půlměsíc Měsíce
A chasu krátkých dnů rty broskve lehce ošálí
Dělám si tak alibi, ponocný troubí klídek
Vidím v něm frak plný sněhu
Opřený o teplo hrnku
Nabízí krev čaje
Myslel jsem
Zimní podumání. Mráz, dlouhé dny bez Slunce, nepojmenovatelný stesk! M.B.
OdpovědětVymazat