Labutí jezero

Píšťaly Peruánců ještě nevytáhli své hudební eso 
Než radní ovoní město, ulicí rapuje dívka z Tesca
Její šlajfky, by snad mohly krájet melouny Měsíce
U kasy, kam jsem s ní došel, voní santal kůže, hej
Sázím Loto, skener zlobí, mis tiket leští, dělá čáry
Směje se, v tónu přirozené noblesy, je šarmantní
Baletka, á há, znám ji z divadelní tancovačky, krk
Rovná záda, ladně vytlačí z altánku Čajkovského
Piková dáma?, ne, jen vodopád očí v jezeru labutí
Tak bílé, hudba mísí slzy, dá se s ní mluvit o Bohu
Je jak oheň z eukalyptů, kde polární záře líže olej
Leze k ní, motá ji hlavu, kanál plný lodí pod mosty
Mám pocit plaveného koně, ptáci se kolem krášlí
Lapu stopy vzduchu dívky Tesca, topím se v pelu
Přijíždí veterán tramvaje a Peruánci, konečně dají
El condor pasa, zastupují ducha And
Dřevo křesťanského kříže 
Orla Ayahuaska 
Pach tenze 

Sladký život

Na ježka stříhaný lán, teď hostí nervózní laň
Běžím kolem polní cestou, padá zralé jablko
U stromu jabloně, sehnu se, seberu, a sršáň
Pro nádhernou, ďábla voják, mě nutí trhat je

Zvíře se strachy přidá, jakkoliv sršeň chrastí 
Chroupám, kus podám v levé ruce, chvěji se
Dávám letci, pravá, přímo divě Salvatora Dali
Shýbám se, ona čeká, zbásním tipy od Boha

Společně jíme, a až se spojíme, tak biosféra
Ta za to může, madlo studny, odraz u vody
Obelisk, blýská se, běžím zavřít naše okna
Spolu klušeme, přátelé renezance

Domů míří každý jinam 
Balada v zádech

Palírna

Rybník lapá po vodě, vrtkavý vítr cachtá Slunce
Bosý hostinský mu nosí grátis pivo, oběť evoluci
Ženy čekají v lehkých šatech, chci si je prohlížet
Nažhaví podvečer, hej, dám kulečník, beru tágo
Rozhodím a šťouchnu červenou koulí o úběl bílé
Třeba toho nechat, a jak vím že za mnou přijdou
Jdu se sklenicí piva k pěstírně paliče, kde pálím
Třešňovici, jsem podezřelý, neumíš modlitbu za
Pálenku, palič se chechtá, jeho žena nese kávu
Krásná, jasná, sebevědomá, egregoriálno svačí
Už si kvačí další děvy, s rodinou na ochutnávku
Musí postát, lehce a jakoby šeptají, milý, počkej
Mi ještě, úplně mně položí na lopatky, sklenky
Křísnou jak zuby o zuby, blýsknou obrusy
Porodí velké obavy, žízeň po životě
Dávné se točí v hlavě

Nejen ve snech

Niť teče ze špulky, jedinečná lajna
Jako má tajná přání a předsevzetí
Vlak mi jede, s ekonomy onlajn frčí
Syčí pod elektrickými dráty, otvírá
Si pusu průvodčí soukromé dráhy
Semka ne s kufrem, tady u slečny
Lapám vzduch z její bezstarostné 
A tenká linie, stopáž nemístné řeči
Mne nutí vystoupit, pakáž nádraží
V každém rohu kouká staré století
Roztrhaný asfalt, SoHo podchodu
Volám na Telstár, svítí horkou nocí
Měsíc je v oparu, mainstrem ujíždí
Plivnu za ním, a posekaná pšenice
Voní, čekám, až mne vyzvednou