Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

pondělí 30. října 2017

Stín / Stíny

Stín

Na ulici, těsne po půlnoci, ležely různé věci
Do ložnice vstoupí taška s hokejovými puky
Obývák si míchá oči ocelota, jdou pro kořist
Hrom do palice, srp Měsíce kosí žal spánku
U boty stromu udělá plac pro šajn led lampy
Co se psy?, udrží je na gumách pneumatiky
Pak vyšlápne na každou věc noci, trumpeta
Laca Déczi, spustí varhany z Leninovy doby
Termální voda pusty, píseň zpívá, a přebývá
Kde lampa svítí, pustinu ovlivňuje, a milenci
V bílém světle prostěradla Babího léta
Už neví, kdo koho svedl

Stíny / verze

Po ulici, těsně za půlnocí, leží různé zgarby
Na věšáku visí taška, hokejky a samé puky
Hvizd křísí oči ocelota, pud šelmy za kořistí
Hrom do palice, srp Měsíce jistí žal spánku
A boty stromu udělají plac, pro glanc lampy
Co se psy, udrží je svist gumy pneumatiky?
Trumpetista Laco Deczi, šlape do věci noci
Kapelou vede atak na varhany Leninovy éry
Termál voda brousí flák pusty, jde do vinglu
Pingl světlo myje, triangl planinu ovlivňuje
A milenci v bílém světle prostěradla
Neví, kdo koho trknul a svedl
Babí léto

pondělí 16. října 2017

Kost

Jáma je celá zlatá, tučná kost, nebo žebro
Chceš-li tam jít, musíš nahý, napoví vědma
Mažu s ní karty, lízám, sedmičku červenou
Můžu ji brutálně ožrat?, radí, jdi za farářem
Možeš, šišlá misionář, kropí mě kropenkou
Nebraň se emocím a slasti, nejsi v celibátu
Pirát s energií mega, maže k jámě obsese
Impérium Česko se válí na haldě myšlenek
Prosím Boha, dej mi vůli a život mimo plot
Něco vidím, vlaje na spektru, je to uloženo
Má sexy žena, nadčasová jak z desky fota
Plížím se, žes jen tak holý, durdí se, neboj
Bejby, jen hledám katr, na démona ve mně
Ty a já jsme v přetlaku, beru Tě, cit poteče
U dveří, na věšák pověsím žrádlo pro běsy
Někdy, když tu nejsi, pomoc!, holá nebesa
Otáčím se, kdepak jsi, holko, dej mi tělo
K tomu pěnu kafe, koláč od Odkolku
Mixujeme spolu, drama tanga
Podrážíme hnáty bonga
Doteky rozžhaví bělo
Jdeme si pro něj

Drážďany

Jdu k řece, bzučí louč nohy očouzených kostelů
Sešlapuji po kostkách z žuly poďobané fosforem
Poprvé si uvědomím akustický dech smrti z auta
Uvařené hlavy muže, jež se plnou rychlostí otřel
O futrál houslí, šik hudebníka s partiturou v ruce
Sáhl na nás Moloch, zpřítomnil mindrák muslimů
Ze sexuální revoluce, a evropské Iránky Salmana
Rushdie, jdou, přestanu se s nimi bát krve teroru 
Tak, a na náplavku jedou veteráni aut, houká loď
Startuje technický um minulosti, ruské trumpety
Petrohradu, kus pro vkus severu, začnou housle
Jančí na struně krásna, cesta je jasná, jdu k řece
Stopy v písku, dětské bábovičky i na vršku duny
Něco jako lískový ořech, nic není nanic, blýská se
Střecha kabrioletu, pomáhám jim přikrýt kabinu
Ženu fotím z anfasu, pak se zipem vzadu kmitá 
V sukni, mění se v umění, život s ním jen pro ni
Vezmu ji za ruku, sníme na klimatické pláži
Osiřela, zve si na silnici běžící motory
Duch místa konečně vyhnal ďábla
Podzim se sám zbarvil zlatem
Lampář začal rozsvěcet
Malíř mi podal plakát
Je o impresi
Moje řeč