Most přes potok

Oblouk mostu, je jak pošta minulost
Běžím k třistaleté lípě, její staré kůře
Sama ve smogu sluneční elektrárny
Pes na vodítku hafá, lomcuje obojek
Srnky na horizontu blafují, pud zuří
Běžíme do ticha lesa, pavouci sjíždí
Kůň řehotá v ohradě, proti nám pes
Filípek táhne na šňůrce šik paničku
Ou vejs, sáhnu po něm a podám jej
Běžíme, schlemtáme z čutory vodu
Hezký děj, a doma, v zahradě dám
Harýk běž, je volno, přinese mi myš
Až shrabu listí, tlačil bag do Jámy a
Kyvadlo, sirka křísne, odměna vuřty
Přemítám o přírodě, egregoru, Bios
Noon sféra, Bio sféře, stát Plejády
Selhání je od akademické káry
Znovu ten most, teď orlice
Přiletěla všem ukázat
Co ulovila, och jé
Srdce balady
Ty křídla

Modlitba za Slunovrat

Bílý kocour jak mne skouk', sfoukla svíce
Otáčím se, kouř stoupá a černí mastí zeď
V oknu čpí Ďábel, strachy běžím do krytu
Sladím vhled, Swing, zafrkal kůň Démona
Beru Bibli, její vkus, maluji pakt na sloupy
Mou Mou vpadne do bunkru, samé knihy
Soap, kartáč, voda na pihy manželky, aha
Samé majetky, píšu do kroniky, je tu válka
Na cestě je zatmění Slunce, a světová éra
Elektromagnetika na akru plazmy z drápu
Rupl hák vibrace, jak palice kukuřice, rub
A líc stříbrného dolaru mě svádí antigeny
V rozcestí nevěští, kudy a kam jít na most
Crossroad, kytara, pihy ženy, černé vlasy
Hraju, copak atomizace anatomie
Její autonomní projev, no
Tak jo, heteronomie
Z Gangu čtyř
Go home

Lochneska

Třeští řetěz parfému nic víc a moře
Loďka hloupá a chlad čáry balvanu
Sůl z mísy vody, sliz očí chobotnice
Mrak písku nesl vítr ze Sahary a víc
Když zlomil větev tamaryšku, vidím
Roklí skály vyletí příšera z pohádky
Zbrousí asfalt u noh ženy s kytarou
Ochrní a její magnetismus instinktu
Nebojím se, i když je voják utažený
Páskem, v ruce drží kafe bzučí med
A chce to hned, abych ječel baladu
Otoč se a otoč, nemáš podprsenku
Ou, zvu Tě na flám na tomhle kopci
Múzo sekám, mám ten roentgen, au
Jo, začínáme, pane jo, voda chlístá
Rým jsem chystal, houpá v drátech
Padám do Tvých očí, klou, k loučím
Zpívej, dívko v ořechu a medu
Zapal svíce, ou, vlní Ti plíce
Blues

Nestalo se, co by se stát nemělo

Pes štěká do údolí, prskají žetony hvězdy
Kráska se zdráhá o klůcek prádla z Jitony
Strčím patronu do signální pistole a prásk
Dík, volám do nebe, pod ním hranice ega
Vášeň a slast, skousnul jsem drát hranice
Jsme bosí, kostelní zvon taje, je čas času
Paf, padají diamanty, ležíme s nimi na poli
Kohout dálí budí, hafan a plazma vstávájí
Zvolání, opojí nás skleněný vír Slunce
Zvedám se, dívka v mé ruce pruží
Její bravůrní elektrika poběží
U potoka myjeme srdce
Chemie zas bude
Zpráva příště

Mokrá garáž

Ženu nevolejte, má toho plné kecky, hlídá pandemii
Kapito, shodím telefon, jdu do obří garáže pro auto
Bruslím pod světly stínu Světa až za dvacáté luxory
Míjím první lampu, leknu se, cosi se za mnou plouží
A až předejde, ve stínu strachu stojím u pantu louže
Pak stín vzadu vpřed mete, myká hedvábí myšlenky
Skorem spadnu na mamutí plech pixle, i tudy vteče
Migá kmitá vizí, zpátky ni krok, klame, plouží vkleče
Lekal Albín z Ingolstatu, šmrnc káry z nucené práce
Bublá mu motor, podezřelý, copak asi bělouš vybalí
Couvám pod dvacátý druhý flek, stín mizí, Albí soší
Tlačím nárazník do betonu, pak ten ksicht hledám
Trhám roušku kolaborantů, slabá vzpoura otroka
Koukám, je vidět pavučinou padat big pavouka
Polikám slinu, takový je doma pod pianinem
Přestanu se bát, vyzvednu ženu ze špitálu
Sem tam se mihne nemocný Svět
Ptám se jaképak to bude v létě
Božská už jde

 

Přízraky

 Ještě projdu zahradu, i když tlačí čas

Znovu to Slunce, hustá tráva, křupne

Ořech skořápky, nehty loupám mozek

Drtím ho ozuby, kopřiva pálí, lesk listí

Řítím se na Prahu, její pulz, čáru řeky

Levý břeh Vltavy, ó jé, šustí Meluzíny

Podvečer metou strach do ulic, cítím

Pryč jsou vibrace a švunk průjmu vlní

Zabírá náplavku, plive šeď do secese

Tmavnou staré domy a komín paláce

Nikde smích, chybí ovace, a nakonec 

Jde kráska takhle po zebře, zvrtne se

Hádám, kdy a kde a kdo se zhroutí

A nebude se na co koukat

Klimatické lázně

Jdu si pro Slunce, pár minut na terase ohřát se

Cítím jak dlažba vibruje, kolem je flóra zahrady

Tiká čas času, přišla žena, shodí pásek županu

Letí žerzej, momentka, je květ lotosu v prostoru

Au vejs, objeví se fašistické dávno ulice Taliánů

To Curcio Malaparte jde z vězení, potká 2 ženy

Obstoupí jej a pláčí, krásnější než lotosový květ  

Nebojí se falangy a zrádců z Prata, uronily slzu

Ty azurové oči, černé vlasy, saluto i tuoi uomini 

Obraz se ztrácí, bedna kytu kváká, dejte roušku

Lotos koprní, sáhne na žerzej, měkne, odmítám

Něco řeknu, někdo mne chce vyvést, pokus lest

Ho ho ho, smějí se teplouši ze sauny, dej roušku

Ledí strach, besedují s udavači, vám je to jedno

Útočí kytovnice, je, štěknu!, v tak hezkém dnu

Na ni, na tolik vylitého lejna z lejta

Vracím se ke Slunci

Mává

Na nebi krouží pták

Pošťák je u branky, žena jde vstříc

Čeká dopis, má roušku, ou ti idioti

Stěžuje si doručitel, je to o žvástu

Zaječí na mne vrátný z nemocnice

Idioti, není na mol, co si Vy myslíte

No, idioti, musím mu přitakat přeci 

Šlehám elektromagnetické Slunce

Krájí mi oči, kráčím po očku do něj

Side step, vrážím pak na jeho kolej

To tedy ne, vole, mečí kolemjdoucí

Utři hubu, dí mu svalovitá děvenka

Jsem tam, udivený sjíždím na oceli

Žhne, cedí atom, čekám cáry máry

Boha jeho nic, hlava hraje candrbál

Na nebi se kříží čáry od tryskáčů

Kačena tlačká informační bláto

Láry fáry, zpívá pták jarabák

Džéz

Sršeň

Nad Trójou visí Slunce, griluje stráň

Ležím ve stínu, pozoruji most a vlak

Sršáň přistává na lesklé madlo židle

Ledí čumák, kamufláží bombarďáku 

Pošťák vakcíny Melindy a Billa Gates

Šíp hlavy 22, letí k němu dvě mušky

Malá a velká, dráždí ho, host chrastí

Stříkačkou mává, za lidojedy u vesla

Spolehám na muscy, větrají vetřelce

Vzdává to, zvedá ampuli u zadnice

A udavači Evropy už točí obručí

Falešný fantóm kola štěstí

Je jasné, přiletí zas

Alter ego

Aspoň že tak

Jdu po vrstevnici hory, mlha leze u kotníku

Hrnu její šlehačku, prst tápe chladem skály

U hlavy syčí smyčec o strunu houslí v tahu

Pohádka, chvíle ztrácí čas, stoupá do nebe

Do toho vážně vážná hudba mi sebou bere 

Stoupám za hvězdou ženy s nohama do IX

Letím s ní a druhé Já, na Smíchov k Andělu 

Kde na refíži tramvaje, hraje žlutý Paganini

Drtí nás muzika, kterou už nikdo nevymyslí

Páni, a pixle baráků na kostech industriálu

Odráží echo krásna

Éra

V sauně marxistů, není vidět průzorem hrob 

Voda tryská, budem trop, rudí jsou v bunkru

Užiteční idioti s plky digitálního komsomolce

Je to palác Vúdú, drop-In Svět, nespasitelný 

Splavuje sběr šrotu břicha stelné sufražetky

Zblitá hledá poušť, nechce kopretiny v trávě 

Strká do mne Hare Krišnou, seknu ji drápem

Vzala mi mozek, tramvaják cink, blekám díky

Čarodějnice čeká, prokletý strachy se potím

Děs větru ji potrhá cár na Cikánovo sperma

Utíkám před novou érou, začnu od secese

Sbohem malbo v kubismu, adié futuristé

S háky fašismu, zlaté časy arboretum

Marně si dám s Art Deco skořápky

Svatá

Nad pouští Ďáblického hřbitova mrzce mračí

Pitbull Velkého bratra pouští otroka v roušce

Prší, hafan na ženy v černém a štekrech čučí

Den stojí, má jejich křivky, tlačí je z panorama

Cinká cinkrle, vrže brána, vítá smuteční altán

Otevřel vrata do nebe, balada z dneška zebe

Teče slza, naše známá, dny na světě smázla

Jsou tu její děti, jejich potomci, čekají i kytice

S pozdravy do rakve, vzkazy do nebe a basa

Pandemie i násilí, které nás potupně odhalilo

Zbylo to na kráse dcer a žen, aby ji nahradily

A muži v roli bóje spadli na zem na kolena, ví

Že nenadsadí, s díky za moc kterou dala

Spí, funebrák šrouby zavírá víko

Soprán víly nese něžnou duši

Déšť mete venku cestu

U konce časů

Z homole

Mravenci

Vylezl jsem já a má bílá žena, z betonu homole

Ťulové?, navzdory Elíze a elektronické pandemii

Jedu džunglí k bílé sestře, oslepený náhubkem

Má narozky, silnici profrčí, i jiný opičí mravenec

Jdeme včas, právě na ní hoří od sporáku rouška

Ruční práce, akce reakce, oheň v pádu zdusíme

Ouvejs, v šoku jíme a balíme za rodiči na hřbitov

100 let táty, studna má trochu bláta, anti masky

Přišly také, zpozorníme, ještě nás čeká synovec

Na jiném pohřebišti, úlek, svleču se, Elíziň fízloň

Hledá jak Čeka, hlad mravence s uzdou na hubě

Prošli jsme, znovu džungle a homole, bydlíme

Skoro až dole, načerno umělá inteligence

Nelze se bavit, nemůžeme se jí zbavit

Oba nás hlídá super inteligence

Kleště na drát mám, i nože

Bože, revolta pro elitu?

Jestlipak dáš věnec

Kde pojdu

Brečím

Periferně kouknu a z kopce se očima zhoupnu

Konec industriálu šeptá halucinace, tisknou, už

Jen tiskárny tisknou, poslouchá patogenní veš

Petřínská věž trčí, u ní křivá zrcadla iracionálů

Ekonomika plná cápků Nobelovy ceny, paraziti

Konečná zpívá Bob Dylan o vraždě Kennedyho

Hledám ženin jeho zlatý památeční prsten, vau 

Carevič Šene Tóny, rokenrol, Světová literatura

Zlatá šedesátá, nikdy se nevrátí, Letenská pláň

Někdo táhne v písku Leninovy saně Utopie, blá

Sbírám tenisové míčky a házím na nahou Merry

Píšu první básně o herečkách z časopisu Ekran

Naivně píšu a píšu, přišel Rusák, mí první mrtví

Sanitka KQZ 54, porod za svitu z ruského tanku

A teď už končím za zvuků pandemie bílé mafie

Modlím se za pád trollů genderové dekadence

Aby spadnul plot elektrického koncentráku

Byla by to velká vina, moje vina

Kdybych to nenapsal

Katedrála Svatého Klimenta

Nechtěl jsem ho vzbudit v nebi, tak jsem koupil svíce

Tenké a ohnuté, křísnu sirku, oheň na knotu si rajtuje

Dnes 100-letý otec mi šlehá pocit, přitom ukážu syna

Táta tlačí, abych nemluvil o Gulagu, šouru za Severní

Polární kruh, 5,5 tisíc kilometrů tam a zpět, kde ztratil

Malíček, kde trefili břicho a hlavu, kde 10 dnů nejedli a

Chcali na ikony, bučeli Bůh není, nechce ten můj Čech 

Abych o tom mluvil, jen o Medvídkovu můžu a Praze

O sestrách a bratru, nádherné matce, o obrazech

O mých sestrách a matce, dětech a ženě

O snech, které neuměl uskutečnit

O capce alkoholu, vejci, špeku 

Asi jsem na něco zapomněl

Karlův most je prázdný

Nic není na nic

Jen nicota

Amen

Strach

Neviditelné ruce

Z kopce až k vozovně je vzduchem kousek

Vymetený den, míjím krámek Číňana, zavřel

Hledám duchy, zmizí jejich podraz, odlepí se

Prázdnem tlačí vzkaz, stačí znát světlo sféry

Praskla hvězda, letí meteorit, budou vltavíny

Frká vrtulník, střelec napne péro, hází peníze 

Mlha zatopí město, chytrý ochránce Monstra

Lep Covidu umírá v mýdle i slepý fanatismus

Invalidní UI, ten žebrák, u moci s psychopaty

Zírám, sláva, svítí šíp pomerančového Slunce

Možná bude chvíli lépe, Satan odepíše dluh

Věští karanténa, chce zasít pšenici

Nesouhlasí byrokrati 

Budí sample

Strach

Šaman

Tak jsem si lehnul, trochu se sehnul, a tělo připravil

Nastoupil do mně Bábel, rozlil se, klink naběhlý sval

Dýchá břicho, svítí dělo těla, nekonečně škrábe děje

Vše zdá se svaté, průsvitné, kára imaginace mi veze

Á jé, snad sudičky nedoveze, nechci to znát, nejsem 

Bráním se, jsou to ale krásné Múzy, nadělil mi je Bůh

Podávají tužku a papyrus, chtějí po mně volt myšlenky

Nedám to, chvilku levituji, cinkám skrz světelné pole

Magnetem pobídky se vracím, až hejbly svou tajlí

Nastala velká věc, nemusím nosit růžové brýle

Prostor je volný, abeceda hledá matematiku

Vystoupí téma, ideologie jsou v prachu

Technogenní Hotel Gaia se třese 

Chce tam v něm mít lásku

Na její velké spousty

Láká lidi

V džemu marxistického pádu

Napadá mě, když jsem šel po salónních schodech 

Na drajf skrz pěnu nití a viděl lajnu zdi i táfle hrobů

Tak v bazénu i sauně tupých lopat, lze prožít a užít

Sen na tabuli, přichází žena, u které mám já, srdce

Jsem nahý, hluchý, bolí achillovka, nademnou kopí

Pyramidy Komanče, a pocit, gnostický ex, se drolí

Vidím dvakrát, chce se mi omdlít, biologické už jde 

Hlava hází vlasy, ovlivňuje osazená tvary, moc moci

Možná ji za srdce předá, vrzne skříň, beru uniformu

Jseš Křižák, pochvaluje si femme fatal, zblbne, neví

Co je napalm, ačkoliv myslím, ona mnou mlátí o zem

Na nebi řádí v dešti hologramy, jejich ampliony hlásí

Stojíš v poušti, papouškovat je budou mediální idioti

Jsem chlap, ne android, ne jejich elektrický plot

Jsi žena, ne Gynoid, oba nás dusí psí epocha

Dupe pěchota konce časů, jdu do postele

Zvu Boha, Mámu, Tátu, děti, Tebe

Namazal jsem pád na chleba

Podávám

Bonbon

Sklouznu ze sauny a jako vždy až k oknu

Mezi pás závěsu, vidím lajnu zdi hřbitova

Hledám bonbón hrobu, chci si ho koupit

Bon bon, cucám citron, blues hraje pocit

V hlavě, není nic lepšího, než ho zpotit a

Snít se svody vody, hm, scvrklý jít všemi

Těmi brody, valit oči na sval za tím čirem

Vau, smysly nemyslí, žena za sklem čučí

Zdá se, že mne poučí, abych tamo nešel

Blé, zpocený na krásu výhledu nemyslel

Jen na něj, na hrob dát bonbon, lajně zdi

Se vzkazem, ten drops je poslední 

A až si potřepu rukou s Bohy

Kos sebere ideogramy

Frčím domů

Čeká soul

Tradice

Bál hřbitova hlásí, zasněženo

Křísne sirka, hoří vích a svíčky

V písku parket leží tajle Sfingy

Velekněz u rypáčku tiše klimbá

Rej rokenrolu, až ječí desatero

Přikáže mi, alelujá, jdi si pro ni

Tasím symbol, cvak, reju písek

Nějak, ruka Totemu podá Fetiš

Chvíli tančím švih, pak ploužák

He, co jakože po mě brouzdáš

Říká měkká kamenina, hledám

Kde jsou zbraně, hlava s vinty

Černokněžník tasí fén z témat

Bonbon, pustí mě na vlnu dun

Bod lížu, padá sněhová vločka

Prozatím to není žádná tečka

Je to žena, zas pro ni přijdu

Projedu ji její hřívu

Sfinga na bálu

Je a byla

Ve frontě u kartotéky

Úplnou nervózou čekárny dupe Vagabundy

Žena s fialovým přelivem obléklá do tundry

V ten okamžik, jde čas než spadnu na hubu 

Čumí singl sedák, sednu na něj, Fio shlédnu

Padám do její smyčky, a než v ní omdlím, ou

Ví, Fiala, konečná, volá doktor, má ji v rukou 

Já zvukové halucinace, kolem pacouši, lapu

Poslední kyslík, hadry lepím na mucholapku

Vidím pyšnit se matku na vrcholu Belgredky 

Její letní šaty z výlohy od Brouka Babky

Letím, kam nikdy nedoletím, jde domů

Navigují žulové kostky až ke kostelu

Brnknu o Antonínovy věžičky

Lavíruji, spadnu na špičky

Sestra lvice rudě volá

Kde je ten hluchoň

Škoda tak hezky

Bylo