Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

sobota 17. července 2021

Ohrada v osvitu satelitu

WOW, el. zavařovačka,
tu koupím u Němců v krámu
Pokladní čumí, krásná ovce z Velínu běží,
tak sexy se potí
Kdepak máte roušku?, chrlí, hýkám, v kapse
Belle, dám ji až mi dáš
Směje se, Belle,
je jí to u prdele, valí se mastná vačka
Otevře vyžranou tlamu, bu bu, já,
dám Ti přes hubu krávo
Pokladní se řehotá, Belle taky,
střílí se u Vás lidi, ptám se a
Platím u kasy lidojedů, fouňa hlídá kameru,
lidé jsou jen ovce
Přibíhá velitel knoflíku zvukové zbraně,
funí jak kanec, volám na něj
Džéz,
džemuji vítr vane pouští,
Černý šerif ochrne
Jdu domů s ozvuky,
příště svolají policii s pouty a pendreky
Fašismus a Křišťálovou noc,
teďka mají moc
Pomatenci

Podzámka a spol.

Sedíme na terase v křeslech pod slunečníky, bez otrockých masek
Pod námi schod Dlouhého rybníka, voda bez kyslíku, flek abstrakce
Na svobodné pěšině naříkají pávi, schovají svá péra, topí apartheid
Kolem dupe šok gorila, poklid kazí její ksicht ublíženého piko debila
Čára je tenká, ido nevěří, že jde jen o normální den, obličeje a vdech
Nikdo si jej nevšímá, provokuje, nikdo mu do rváče lsti oleje nepřileje
Bingo, myslím, ve výběhu s nóbl slepicemi v ohradě se válí krokodýl
Ne, je to jen starý dobrý jelen Kromcl a korzo s pávem, páv a stromy
Až z Ázie, skřípá písek, Slunce vrhá stíny, kohout kokrhá, obří husák
Klapne zobák, husy pění, kdopak je bude drát?, mohla by i maminka
Vidím drahnou dobu, žhaví piliňák, kdesi se hraje hokej, rádio Praha
Děda chodí na hůru, ladí Londýn, kristal marně hledá vtip Masarika
Jdu pro něj do oficíny, chlapi tam melou a čekají až marxisti zblbnou
Tak bylo, jdu z patra plné tmy a ticha, v přírodě se vycvrkat, usnout
Začaly padat elektrické magnety, za koleji čekal kulový blesk, fyzika
Nedával jsem pozor, asi mám boty s gumou, a magnety, jsou špatné
Energie bzučí stejně jak drát, a když čekám na vlak, pantograf křísá
Žhavá koule leze po oceli kolejnice, ochrnu, oči psychotropně vibrují
Ohledávám Vesmír, nesmírné zvíře hýká u lesa, ztrnu jak u medvěda
Konečně jsem dočůral, drak mě opouští, jdu znovu do dřeva a patra
Jsou tři ráno, vše spí, bílý zedník dolévá vodu, míchá ve fance sádru
Světlo leze po obloze
Den čeká

neděle 4. července 2021

Jahodové pole

Samosběr se hlásí návěštím, legitýme mluví
Tím bych se mohla klíďo živit, pak se ohnula
V plném Slunci mi kulaté ženy zvážily krabici
Trhám sladké Česko, ona, princess plantáže
Rychlá jak na chmelu, já z druhé strany pásu
Tam kde jsou řeky život, v kráse bílých Čech
V centru jahodového pole bych měl být nahý
Běžet do listů řepy, kde selka okopává cukry
Zavolá, prcku schovej prcka, běžím až k Labi
Naproti vidím čokoládovnu, Kmochův Kolín
Strýc veze lidem na zimu dřevo s uhlím
Koně frkají, zkusím Kutnou Horu
Na první volbu chrastí groše

Dík troše štěstí, uvidím i kněze, zachránil mne
Chtěl jsem se pitomý, udat policii v Tatraplánu
Slávek svedl Andělu v krajkách Svaté Barbory
Fízlové, šeptá kněz, tlačí mě na chodník, prsa
Viděl jsem prsa, jo dobrý, mazej kluku domů
Měla ji měkkou otče, jo jo, tak je to správně

Do paměti mne vpustily jahody Slunce
Žena je král okamžiku, tón kytary
Její zajatec rozbimbal rozmary
Všude je dávno a bude
Zvon přiletěl