Podzámka a spol.

Sedíme na terase v křeslech pod slunečníky, bez otrockých masek
Pod námi schod Dlouhého rybníka, voda bez kyslíku, flek abstrakce
Na svobodné pěšině naříkají pávi, schovají svá péra, topí apartheid
Kolem dupe šok gorila, poklid kazí její ksicht ublíženého piko debila
Čára je tenká, ido nevěří, že jde jen o normální den, obličeje a vdech
Nikdo si jej nevšímá, provokuje, nikdo mu do rváče lsti oleje nepřileje
Bingo, myslím, ve výběhu s nóbl slepicemi v ohradě se válí krokodýl
Ne, je to jen starý dobrý jelen Kromcl a korzo s pávem, páv a stromy
Až z Ázie, skřípá písek, Slunce vrhá stíny, kohout kokrhá, obří husák
Klapne zobák, husy pění, kdopak je bude drát?, mohla by i maminka
Vidím drahnou dobu, žhaví piliňák, kdesi se hraje hokej, rádio Praha
Děda chodí na hůru, ladí Londýn, kristal marně hledá vtip Masarika
Jdu pro něj do oficíny, chlapi tam melou a čekají až marxisti zblbnou
Tak bylo, jdu z patra plné tmy a ticha, v přírodě se vycvrkat, usnout
Začaly padat elektrické magnety, za koleji čekal kulový blesk, fyzika
Nedával jsem pozor, asi mám boty s gumou, a magnety, jsou špatné
Energie bzučí stejně jak drát, a když čekám na vlak, pantograf křísá
Žhavá koule leze po oceli kolejnice, ochrnu, oči psychotropně vibrují
Ohledávám Vesmír, nesmírné zvíře hýká u lesa, ztrnu jak u medvěda
Konečně jsem dočůral, drak mě opouští, jdu znovu do dřeva a patra
Jsou tři ráno, vše spí, bílý zedník dolévá vodu, míchá ve fance sádru
Světlo leze po obloze
Den čeká