Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

pondělí 28. září 2020

Klimatické lázně

Jdu si pro Slunce, pár minut na terase ohřát se

Cítím jak dlažba vibruje, kolem je flóra zahrady

Tiká čas času, přišla žena, shodí pásek županu

Letí žerzej, momentka, je květ lotosu v prostoru

Au vejs, objeví se fašistické dávno ulice Taliánů

To Curcio Malaparte jde z vězení, potká 2 ženy

Obstoupí jej a pláčí, krásnější než lotosový květ  

Nebojí se falangy a zrádců z Prata, uronily slzu

Ty azurové oči, černé vlasy, saluto i tuoi uomini 

Obraz se ztrácí, bedna kytu kváká, dejte roušku

Lotos koprní, sáhne na žerzej, měkne, odmítám

Něco řeknu, někdo mne chce vyvést, pokus lest

Ho ho ho, smějí se teplouši ze sauny, dej roušku

Ledí strach, besedují s udavači, vám je to jedno

Útočí kytovnice, je, štěknu!, v tak hezkém dnu

Na ni, na tolik vylitého lejna z lejta

Vracím se ke Slunci

Mává

neděle 13. září 2020

Na nebi krouží pták

Pošťák je u branky, žena jde vstříc
Čeká dopis, má roušku, ou ti idioti
Stěžuje si doručitel, je to o žvástu
Zaječí na mne vrátný z nemocnice
Idioti, není na mol, co si Vy myslíte
No, idioti, musím mu přitakat přeci 
Šlehám elektromagnetické Slunce
Krájí mi oči, kráčím po očku do něj
Side step, vrážím pak na jeho kolej
To tedy ne, vole, mečí kolemjdoucí
Utři hubu, dí mu svalovitá děvenka
Jsem tam, udivený sjíždím na oceli
Žhne, cedí atom, čekám cáry máry
Boha jeho nic, hlava hraje candrbál
Na nebi se kříží čáry od tryskáčů
Kačena tlačká informační bláto
Láry fáry, zpívá pták jarabák
Džéz