Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 18. února 2024

Naďa K. Krupská


Jedeme pro kuchaře z podzemí Lucerny, koukám, hele
Ty se fakt podobáš Leninovi, co s tím uděláš, seš mate
matik, nebo filozofik, fikáš holky, hladíš jejich vdolky, có
Nó, uteču s tím ksichtem a budu se prodávat v Americe
Co chceš víc, flák, přiletěl hrnec od tlouštíka, taky kudla
Bác, chlap velký jak kráva s mačetou v ruce na prasata
Zlomil Leninovi ruku, začal zpívat Kakalin, kakalin má já
Ohnu se, kopnu ho do kolena, zlomím nohu, dá mi ránu
Eště stojí, za to mu urvu ucho, spadne, personál, kouká
Satík funí, Leninova krev všude teče, vyrvu obvazy, byly
Pod hasičskou sekyrou, mastňák na ni čučí, obvazuji ho
Lenin má ruku v šátku, krev v očích, je tu nápomoc, v ní
Sní šéfova asistentka Naděžda o pomstě, jsem prý drzý
Umřel dědeček a nechtěla mne pustit z práce, nepřijdu
Naděždo Konstantinovno Krupská, pustím Tě, nebudeš
Mi tak říkat, jo, Naděž, hodila po mně knihu jízd, hajzle
A Lenin, ten utekl Komoušovi přes dráty, a já, já jsem
Začal psát knihu Dlouhý den a začal znovu číst
Karafiátovy broučky, abych se pak vyšvihnul
V ineditním sborníku s básní záchodová
Mísa, povídka a k tomu poezie
Sbohem Beatles a postel
Brigitte Bardot

Rusové u Brouk a Babka

Rusové u Brouk a Babka
Sanitka KQZ 54
Srpen 1968

HRA

Stojíme před cukránou, kde Dáda balí holku
Ta hlídá krámek, na ulici stráží hladový Ivan
Balí těžký kulomet, sbírá zbraň, zlo fičí pryč
Mix vojclů dál táhne za řeku, jeden mi ukáže
Fotku ženy, je bílá, brnká o sukni, má sivé oči
Neviděl ji dva roky, brečí, já jsem nechtěl, nó
Vím to, vytáhnu foukací harmoniku, hladím ji
Kouknu až tam dolů, kostel Antonín z Padovy
Foukám, až půjdu po cestě, kde růže vadnou
Dám mu svou zmrzlinu, řeknu, tak si běž, vole
A jdem s Dádou k Hotelu Belveder na housku
Auvejs, nebyl jsem 2 dny doma, vidět mamku
Mám pár kroků k bytu, nechci naříkat pravdu
Dady, pojď se mnou, ukážu sál, kdež se hraje
Rokenrol, jak se na něj hází loď, cídí se kytary
Letenské sady, vlahá noc a v řece chybí lodě
Potím se u dveří nemocnice Na Františku, vůl
Nechtěl nás vpustit, zas ta přidrzlá doktorka
Chceš vdolek, chechtá se, nabízí střik z lihu
Seš dochtor, ptá se Dády, jo, zase a znovu
Chtěl říci, přijde mi asi padák od Bolšána
Balíme, mám tu mrtvýho buřtíka, hlesla
Směji se, sekla, jeden přijďte, hoďte si
Člověk nikdy neví co přijde, sáhnu si
Jo, jdem zaparkovat na základnu
Hodíme, panna nebo orel, Dady
Ráno kupuji broskve na ulici
Jedu k mámě, beru domů
S Čabajkou i kytku
Volá Pětidečko
Šup KQZ 54
Na Karlák
Střílí se


sobota 3. února 2024

Petr Brandl


V devět ráno jdu pastí Karlova mostu
Míjím tlusté policisty, měli by se postit
Útočí na ně přehršle ženského dotazu
Ptají se Italky, Valdštejn Galery? a fízli
Učí je, Bohém Čék, Petrus Brandl, gou
To Mén artis painte, gou him baj tu rivr
Adié, zajdu s nimi čekat frontu, dav šílí
Zavřu oči, hodím sen, čekám co přijde
Do hlavy vchází bratranec a jeho šarm
Je mi sedmnáct, řídí strýcovu chloubu
Renault cévé 4 klouže ve sněhu a ledu
Je mu 19, chlubí se, có?, bude mít dítě
Závidím, je voják, jeho holka, Madona
Strýc Picasso ji omaluje dle nové doby
Tak běžely roky, zvládl tranzistor raket
Jezdil je nabíjet v Ruské poušti a střílet
Jo, když bylo třeba, posloužil i Sametu
Hodil mu penzi, teď šel do nebes nahý
Zebe, přišel můj syn, mozek hodí koště
Kustodi nám otevřou dveře a vejdeme
Pobíhají tu ze školy děti, fešáčtí starci
Jejich načesané ženy spouští pohodu
Historie tak zoufale v obrazu tvrdne
Brandl nám zamával částí krásy
Jinak ho hlídala díra Vatikánu
Nás netřeba, vidíme dobře
Po jejich chuti nebude
Ani potopa

Džéz