Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

čtvrtek 24. února 2022

Dálnice smrti

Ovce ji musely opravit ďáblu z Verony
Budou po ní jezdit zelená železa války
Kalím to v autě, jsem v druhém pruhu
Má na kolech satanovy pneuma Pirelli
Falangy kotouč Brembo, zabrzdíme si
Vlevo osobák, strana pravá, kamioňák
Oba mají ožraný mozek po pic výstřelu
Reflex na 0 jim kosí bakterie pandemie
Žádná intuice, sázím se, Volvo drncne
Jdu do smyku, vracím se, koroňák kvik
Švéd to asi ňák zkusil, také je střelený
Jehlou a omázlý jódem, pomohl herně
Čerta ze Švajcu, Čech tam nezastavil
Prudce, mozek si maká, ruka to rovná
Miluji moudrost, je při mně, díky že žiju
Satani číhají, dělají ksichty, plivnou mi
Srdce bije, dám kakao místo Kapučína
Kouknu kde je Fauci, kde jí s netopýry
Myslím na chvíli, kdy jsem byl mimo
Jasně, nechtělo se mi tam zůstat
Přeci, za život je třeba bít se
Jinak břitce, shoří ideály
Jede se dál

sobota 19. února 2022

Apartheid


Ježto zas a zas nebe čmárá americký strejček
Pošle pitbulla na město, lžigeometrii chemtrails
Zrovna v sobotu se nerobotí pro úchylnou zmiji
Globál Pán co jistí plichtu, kontra Dr. Fuellmich
Balím, jde se na procházku, chvíle dlouhé doby
Sousedi už jdou i krása vnučky, hezká legitýme
Šamstr synovec, hltám svět, tak jak všichni lidi
Středověký most přes řeku, Hrad a jeho Chrám
Nábřeží, už plují flotily k sladkovodní lodi, nach
Tváře žen, sváteční oblečení všech, generálka
Pro novou svobodu, kultura historie sráží voly
Akademik vidí vodu, kde ho vyperou v koši
Jsem šťastný, Slunce a dřevo hoří v teplo
Vidím dav jak si změnu ráz na ráz přeje
Je to jasné, vidím v tom jasné libo
Měl by se vypnout internet
Aby roboti AI chcípli
Už zítra