Šaman

Tak jsem si lehnul, trochu se sehnul, a tělo připravil

Nastoupil do mně Bábel, rozlil se, klink naběhlý sval

Dýchá břicho, svítí dělo těla, nekonečně škrábe děje

Vše zdá se svaté, průsvitné, kára imaginace mi veze

Á jé, snad sudičky nedoveze, nechci to znát, nejsem 

Bráním se, jsou to ale krásné Múzy, nadělil mi je Bůh

Podávají tužku a papyrus, chtějí po mně volt myšlenky

Nedám to, chvilku levituji, cinkám skrz světelné pole

Magnetem pobídky se vracím, až hejbly svou tajlí

Nastala velká věc, nemusím nosit růžové brýle

Prostor je volný, abeceda hledá matematiku

Vystoupí téma, ideologie jsou v prachu

Technogenní Hotel Gaia se třese 

Chce tam v něm mít lásku

Na její velké spousty

Láká lidi

V džemu marxistického pádu

Napadá mě, když jsem šel po salónních schodech 

Na drajf skrz pěnu nití a viděl lajnu zdi i táfle hrobů

Tak v bazénu i sauně tupých lopat, lze prožít a užít

Sen na tabuli, přichází žena, u které mám já, srdce

Jsem nahý, hluchý, bolí achillovka, nademnou kopí

Pyramidy Komanče, a pocit, gnostický ex, se drolí

Vidím dvakrát, chce se mi omdlít, biologické už jde 

Hlava hází vlasy, ovlivňuje osazená tvary, moc moci

Možná ji za srdce předá, vrzne skříň, beru uniformu

Jseš Křižák, pochvaluje si femme fatal, zblbne, neví

Co je napalm, ačkoliv myslím, ona mnou mlátí o zem

Na nebi řádí v dešti hologramy, jejich ampliony hlásí

Stojíš v poušti, papouškovat je budou mediální idioti

Jsem chlap, ne android, ne jejich elektrický plot

Jsi žena, ne Gynoid, oba nás dusí psí epocha

Dupe pěchota konce časů, jdu do postele

Zvu Boha, Mámu, Tátu, děti, Tebe

Namazal jsem pád na chleba

Podávám