Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 27. října 2019

Signály

Telefonuji

Volají mi z nebe, že i tam zebe
Věc Měsíce shodí srp do trávy
Píšu zprávy, mažu je na chleba
Nejsem ťula, češu bez u meze 
Maceruji z něj, pomo pro kašel
Vidím, selenem letí čepice lávy
Seknu začnu kvíkat právo krále
Poslední zeleň turu do chléva
Bučí á ju, bude i v neděli
Prsty zvedám skřipky
Smyčec skřípá slzu
Sonate C-dur
Hraju

sobota 19. října 2019

Hezký den!

Poslouchal jsem B.B. Kinga a jeho hosty, zpívali o bejby: dej mi!, pak Etu James a vzniklo tohle!

Tak jsem si stoup'

Zhoupla se ulice, šustí punčochy
Padají kapky, plní žebra výduchu
Cvrnk, schoulíme se pod deštník
Polikám jí tělo, horkost se chvěje
Zakopli jsme v listí, tlí u chodníku
Vržou dvířka, někdo na psa píská
Kotvíme u lískáče, rupe skořápka
Hledám rty, vlní se jazyky, panika
Komunál spustil světla, čeká noc
Moc rychle opustíme hic, nevrátí
Cestu krátké závrati, běžíme
Kynou kaluže, myslím že
Nechci se bavit o jiné
Posbírám negližé
A duál klíče
K sobě

Ladronka

V nedělní trávě táhne žena šálu jsoucna
Na celinu obrazu letí tanec magnetismu
Kampak jdeš, optá se u rozlitého Slunce
Na čele má kapky potu, osolí si gravitaci
U kopce teče řeka, jistí život pro člověka
Má volno, dá si dar vzduchu u listnáče
Pláče v ní pocit, že jde v nebi
Bere si dojmy domů
Pofoukat bebí
Baladou