Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 7. dubna 2019

Uprostřed davu

Troubí funebráci, asymetricky jdu přes silnici
Chechtačka, akcé, uhni, si maso, melou bulíci
Kucí, běžte dom, bílí fašisti Vám zvedli nájem
Za có, ptají se, za to že blbě strašíte a z nudy
Že ste chudý, že ste se neučili, že ste knedlíci
Tý vole, von má pravdu, dej mu za to dyškréci
Dumá řidič, převeď Ghandýho přes ulici, he he
Có, něco si přeci z hlavy vytahuju, to ta Praha
Krásná, to jako že nás tu sráči teď už nechcou
Dom bydlet, nó, tak budem jak ty dědku, bum 
Uvaříme si brambor a kysané zelí a sami sobě
Skočíme pod kola, a až na candr dorazí poliši
Inteligenti musej uznat smrt, tak zasmrdíme
Víme vo čem mluvíme, žádné karamely
Kucí, dík, za tyto pohřební moudra
Příště se nebudu na ulici toulat
Hezké odpoledne Vy bejci
Jdu koupit šik picačku
Copak asi pokosíš?
Hernajs asi hajs
Soudnej den

Ladronka

Na trávě sedí tlustej chlap, na prdeli má sádlo
Každý kdo chodí kolem něj, štíří se, že zná ho 
Stojím na švu betonu, mázlý térem, smír svírá
Nebe i biosféra, Slunce je pleská, u jejich víry
Čas včas tiká, povyk větru metr co metr viklá
A když zviklá noosféru, myšlení letí a nedoletí
Vzduch je tam plný taje a smetí, je biolog děje
Skučím, hlavou mi bručí jednotvárné, hej, taxi
Nejsou haxny, ksindl dál jede, takže nedojede
Ještěže na trávě je, chlap se sádlem na prdeli
Mašina autonomity, všechno stojí, exne i čas
Chvíle, nikdo nehýbe s ženou v sukni
Jsem pod obraz vůní jara
Zazní štěk svobody 
Jen v autě
Chvíli