Na trávě sedí tlustej chlap, na prdeli má sádlo
Každý kdo chodí kolem něj, štíří se, že zná ho
Stojím na švu betonu, mázlý térem, smír svírá
Nebe i biosféra, Slunce je pleská, u jejich víry
Čas včas tiká, povyk větru metr co metr viklá
A když zviklá noosféru, myšlení letí a nedoletí
Vzduch je tam plný taje a smetí, je biolog děje
Skučím, hlavou mi bručí jednotvárné, hej, taxi
Nejsou haxny, ksindl dál jede, takže nedojede
Ještěže na trávě je, chlap se sádlem na prdeli
Mašina autonomity, všechno stojí, exne i čas
Chvíle, nikdo nehýbe s ženou v sukni
Jsem pod obraz vůní jara
Zazní štěk svobody
Jen v autě
Chvíli
Trochu komické, trochu múzické, první dny jara. Ještě ke všemu jsem Potřetí trochu vytížen psaním něčeho jiného, je to dost těžké a odvážné, jako vždy přitom padám na hubu.
OdpovědětVymazatHezký den, Hel, jedna a jedna jsou někdy třii!
M.B.