Valeč

V zámeckém parku se povaluje odvar Hippies

Píská sličná slečna na flétnu, jdou, už už ženy

Metou prach sukněmi, tlačí před sebou blbou

Vizi, site specific šmíru, u louže visí se stromu

Vé klacek na silonu, na něm madam se houpá

Směju se, kluk klacek v běhu ji kárá, dyk je to

Umělecké dílo, slezte, už se nevracejte, bábo

Laje a ani neví, že má z hry testů PC demenci

Ptám se na obelisk, kde je, dí že je asi u plotu

Jehlan, trčí tam tak prostě, někdy je i sprostý

Vdrápaný vzkaz, barokní italské globální moci

Děs dětí korejských Čosonů šestapadesátého

Děcek z doupěte Dětského domova socialistů

A i když v dáli i blíž žijí Skalní skřítci Doupova

Nit je tenká, nikdy nedosáhly na jejich cecík

Bože a Otče náš, jež jsi na nebesích 

Kde jsi?

Ráno (Velikonoce, den poté)

Podivuji se velice, že svit Měsíce 

Žárlí na ulice, žílu žárovky v žáru

Kouknu se na hvězdy, troud trav

Mam nejde sebrat, div práv noci

Mám pocit, žena ji kosí v košilce

Vzkaz obraz, krása bez rukávu

Rej končí, budí budík rejnočí 

Mačkám obočí a rádio

Rapl chraptí a divočí

Spíná klíč starteru

Alkoholy motoru

Noc je pryč

Led okuje 

Slzy

Hank

Spadl jsem, upadla lyže, helma a sluchátko

Ležíme ve sněhu, kámo tak, nevíš kde a jak

Musíš sát, něco jak dětskou tříšť, sníh kotel

Pech, nejsem tam kde jsem, běží duo dech

Osamělý, sklání se, děvče s žíněnými vlasy

Heřmánek pubertální lásky, hej, není mi nic

Krápe, z mraku padá voda, děvče jede pryč

Zkus vstát, šlehne závrať jako bič, směju se

Kopec, dá štěstí, po nebi chodí osud zvěsti

Má závoj ženské krásy, mé vidiny, křivky

Rezonance, romanci pro život

Sběrné suroviny

I když jsem měl na nohách boty kecky

A v kufru všecky knihy, prý avanturistů

Špatný jsem pro vážného a Boha růstu

Přesto chci, ještě něco jiného jim udat

Nedá se zvážit, není nic vidět, zabrblou

Děláci, chcou si nechat mý auto hezký

Slintají, svezou v něm, mou Osamělost

Dá za ni Kasírtaška, sto jedenáct kaček 

Drží se za moudí, kolíbá se ptáček, hej

Pane, vem si to auto, stačí asi Osamělá

Její emoce leží na váze, list fíku Rujány

Za rohem je kavárna, mají tam polívku

A v džůboxu desky štěstí

Most na náměstí

Růže

Kuličkové pero

Vyschlo, zrovna když přebíhá liška cestu

Na poli leží sněhová deska, sní na ní srnky

Obraz stáda, krmelec u trnky, dá jim mrkev

List notesu, bělobu bezeslov na jejich krev

Mezi smysly, se míhá Dáma s hranostajem

Utaženou má vlasy hlavu, čelo kérkou heny

Sluší ji korály, plyn zvedá balon, motor tlačí 

Aby ten prázdný list čekal, až něco napíšu

Tak trochu utajen, jdu do Narpy zakoupit 

Novou náplň, a nebudu se tomu divit

Jestli náhle dorazí teplo z vřídla

A šeď, indiánský měsíc hladu

Půjde o dům dál