Kasino

Vzal jsem žetony a vsadil na pád dnů hrůzy

Chvilek vládnoucí konvence postpuberťáků

Berta už jde do prdele, je ji jasno, je z klona

Tráva roste, prší jak se sluší, a udavač žene

K udavači pláč historie, bláto tlačká kačena

I pavlačový ksicht politiky, chtíč zvůle válčit

Do ni stačí vtlačit nebezpečné stelné krávy

Adolescent stojí za dveřmi a řičí Kambodža

Vidím ultra levé koncentráky u Cukráku

Strážní máchají azijskou motyčkou 

Smrt ve střevech chce latrýnu

Osud hraje na kytaru

Soul

Boží muka

V prostoru hoří křesťanský kříž, dívají se Boží muka

Třepe památeční lípa, traktor vláčí brány, není voda

Tohle puzzle nechal Komanč, když zoral polní cesty

Jako kluk jsem zde běhával, než přišly dny diletantů

Jejich potomci, kradou, líně šlapou, jsou jak pitomci

Jako elita hrají dav v gagu, škváru lichvářů civilizace

Cecky nul kecají tak hezky, plebs zblbly utopií blaha

Jejich děti učí blbosti, nepochybně jistí pederasty

Pedofilů plačky, divá doba, kde lidi rádi vidí katy

Za to vědci pánů vyrábí mechanické roboty 

Svět drží přes katotónní atomové bomby

Dlouho vedou honby na sliny Boha

Nelze kam zdrhnout

Není spása

Most

Viděl jsem v kosmickém prachu vrchol mostu
Leskl se v benátském zrcadle jak unce Slunce
Něco jsem kutil a šlápl na kus rezavého hrnce
Udělal levou nohou odstup a chytil tělo foťáku
V totál focus sáhl na osud, má to šaty a kolena
Říkám jí, není čas, jdu skočit za marky do řeky
Starki, nechoď, řekla, dala deset, na dlani ruky
V nebeském svitu mě vedla skrz fábor tropů
Dáváme si čaj ze zázvoru, slyším její srdce
Odběhla koupit červené a sponu z olivy
Přemýšlím, jestli mě políbí
Páni, už je tady

Vlašťovky už létají nízko

Vzbudil jsem Tě milá, abychom se šli koupat
Ještě než větrné kleště, pocuchají pohádku
Hluboký talíř rybníka už čeká na kyslík deště
Voda je teplá, počkám si, až projdeš rákosím
Pak poplaveme spolu, přes celou tu šíři vody
Bude zima v dolíku na písku druhého břehu
Poběžíme zpět, kolem dokola, kde jsou šaty
Taška koulivé vaty mlhy, Tě schová do plánu
Ukrytá stromy ze silnice, svět si může útočit
Začnu jemně a pomalu nápad úročit
A v objetí řeknu, miluji Tě!

Konec jara

Třešně bouchá do domů šperkem z rubínů
Vítr pak vyválí její ocelové pecky v prachu
Lidé už bloudí v komínu kostelního strachu
Zavírám okno, než spadne déšť na parapet
Chci být malý, hrát na klavír hromu blesku
Když vyrazí svým kopím skrze černé mraky
A vteřiny počítal andělíčku můj strážníčku
Pak vítal verši do sešitu, nejdelší den roku
Zkusil mačkat o dušičku, hodinu své fobie
Hvězdo, opatruj nám léto!

U Svaté Máří Magdaleny

Pes mě táhne do kopce, a v dálce vidina kříže procesí
Pastvinu prolétá káně a někde v polesí hledá mláďata
Kaťata rybníku čekají čápa, pud kachen strachy káchá
Obzor máchá průzor mraku, barvy chameleóna deště
Na kleště počasí a blesk nečasu, postačí indiánský běh
Mám pech, melduji u zavřené spásy kaple, až skončím
Běžím dolů, měkké nacucané drny trávy trčí a houpou
Stejně vzrušeně se hrot plnicího pera koupe na papíru
Barvou inkoustu tvoří na míru, kýl sleduje život příště
Oči stočí periferně, jistě, čistě, živá forbína u hlediště
Pupeny rododendronu už tíží větve, a férie v tříšti žití
Chytí příležitost za pačesy, byliny na louce germinalu
Možná že pomalu i Kristus přijde po Lužnici pro silici
Dál po rybníkách, až na křížovou cestu v Jistebnici
A čtrnáct zastavení jara