Viděl jsem v kosmickém prachu vrchol mostu
Leskl se v benátském zrcadle jak unce Slunce
Něco jsem kutil a šlápl na kus rezavého hrnce
Udělal levou nohou odstup a chytil tělo foťáku
V totál focus sáhl na osud, má to šaty a kolena
Říkám jí, není čas, jdu skočit za marky do řeky
Starki, nechoď, řekla, dala deset, na dlani ruky
V nebeském svitu mě vedla skrz fábor tropů
Dáváme si čaj ze zázvoru, slyším její srdce
Odběhla koupit červené a sponu z olivy
Přemýšlím, jestli mě políbí
Páni, už je tady
Mostar v žáru Slunce, dole hlubina louže z polovyschlé řeky, chtěl jsem si z hecu a za prachy skočit. Ještěže má žena měla ulité prachy a šmrncovní šaty, tak jsem to vzdal.
OdpovědětVymazat