Milan Bukovecký
Praha, Staroměstské náměstí 29.12. 1989 večer
- KARNEVAL
Jako déšť parašutistů spadli mladíci s kytarami z nebe
Zpívali písně bardů které zlidověly, počasí milostivé, mínus dva
Potom přišla Evropa, bohatá a inteligentní, vzpříma, šmik
Přes rozstříhaný a poválený ostnatý drát, už toho bylo dost a
Velká tlama náměstí chrastila žulovými kostkami na ženy
V dlouhých kabátech, upíjely z láhví víno zvědavýma očima
- Na klopách placky “ Líbej mě, jsem Češka “
Pořád jsem se ohlížel, jestli mi někdo nevyrve myšlenku, pak
Zvedl dívku na záda, prosadila se za krk, živý periskop
Koho a co vidí, úplně horkou noc červencové pouti, kde jsem
Jako kluk ani nedýchal, a díval se oknem na špičkách
- A ženská lýtka tančila
Sukně, Bože, jaký plápol, pohanský var, byl jsem šťastný
Modré nebe, hvězdy padaly na středověké a secesní baráky
Žluté neónky brázdily objednanou střechu, blískaly foťáky
- Drželi jsme se za ruce
Udýchaně posilovali lidský řetěz “Smím prosit,” špitl jsem, vzal
Do ruky Svobodu, přestože mi valčík moc nejde, točila se a točila
Blonďaté vlasy jí plály, roztáhly se do každé ulice
Sedly si ke každému stolu, nechaly si nalít kávu
- Já šel pěkně domů
Pěšky přes most, nasedl do auta a když jsem se umyl
A vklouzl do postele, měl jsem pocit, že se už tak nebojím
Že mě to nemůže minout, celý ten svět na který jsem tak dlouho
- Čekal
Přesto se mi v hlavě honil hlídací pes, zíral jsem na to
Pokyvoval nevěřícně hlavou, jako muž
Který vyhrál zčistajasna
- Milión