Ještě projdu zahradu, i když tlačí čas
Znovu to Slunce, hustá tráva, křupne
Ořech skořápky, nehty loupám mozek
Drtím ho ozuby, kopřiva pálí, lesk listí
Řítím se na Prahu, její pulz, čáru řeky
Levý břeh Vltavy, ó jé, šustí Meluzíny
Podvečer metou strach do ulic, cítím
Pryč jsou vibrace a švunk průjmu vlní
Zabírá náplavku, plive šeď do secese
Tmavnou staré domy a komín paláce
Nikde smích, chybí ovace, a nakonec
Jde kráska takhle po zebře, zvrtne se
Hádám, kdy a kde a kdo se zhroutí
A nebude se na co koukat
