Ještě projdu zahradu, i když tlačí čas
Znovu to Slunce, hustá tráva, křupne
Ořech skořápky, nehty loupám mozek
Drtím ho ozuby, kopřiva pálí, lesk listí
Řítím se na Prahu, její pulz, čáru řeky
Levý břeh Vltavy, ó jé, šustí Meluzíny
Podvečer metou strach do ulic, cítím
Pryč jsou vibrace a švunk průjmu vlní
Zabírá náplavku, plive šeď do secese
Tmavnou staré domy a komín paláce
Nikde smích, chybí ovace, a nakonec
Jde kráska takhle po zebře, zvrtne se
Hádám, kdy a kde a kdo se zhroutí
A nebude se na co koukat
Díky. Špatně spím. Pořád nanic myslím. Byl jsem příbuzným v emigraci na Olšanech dát věnec apod.. Bizár! Bylo šero, asistovalo policejní auto, dálkovými světly zbytečně svítilo! Je to divná doba, divnej svět, jak zpívá Werich. Přemýšlím co bych sem měl dát. Opatruje se Hel a nebojte se!
OdpovědětVymazatMilan Bukovecký