Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

pondělí 27. listopadu 2017

Vůně cibule

Na periferii v kopci, nám požírá žíly špitál
Potkám kotelníka,
Čoveče, co tam léta hoří, snad nepálíte údy?
Neé, kuchaři smažej cibul,
Kecy, děláte na nás pokusy s hořčicí, lítá
tu v čepici Yperitu, stop to čeče!
Ftipné, chlape, pálíme filcky, dycky se zblijem
dřív, opijem, kurva práce, dyž se vo ni přijde
hele, intelektuál, napiš, smažíme na snídani
míchaný vejce a chytrej, co bylo dřív, slepice
nebo vejce, inženýrskej?
No slepice, dycky!
dyk to znáš z domova, máš tam na to holku
dávej si na ni pozor, aby ti plpe, ňáká kurva
lichvář, nehodil na domek křenovou bombu
a měl bys hned po prdeli, ve, a jinak, dobrej!
Co jako?
Den, ve, den, ámen, řek by farář
víš, a každej den, ta cibul smrdí
straší jak Černej pátek na burze
du koupit masku
oholím pejzy
a čekám

Belcrediho ulice

Na přepážce v secesi nabízí pošťačka štěstí
Lištička: stačí třikrát škrábnout korunu o los
Nic, jen hazard a jeho verze, jak polykat iluzi
Nenechám si to zkazit, musím, celý ten kilák
Lije, jdu kose bez horizontu, dolů ke kostelu
Pasáž, fajny slovo, a v útrobách její cukrárny
Ženy už věší kabáty, ou, vypustí futro cukru
Hotel Belvedere, páni, vhodí zpět šedesátky
Jako bych šel v kopřivovém oblečku na čaje
Nedělní odpoledne pro mladé, rokec a twist
Slijí tětivu vzpomínky, brusle mi brousí švec
Pche, Lajka a Gagarin, tam kdesi krouží věc
Přes ulici, našinec u hospody blije, neva, lije
Kostel, někdo si koupí sobě, postel v kryptě
Jak tě něco bolí, zeptej se Boha, říká máma
Jo, mami, až skončí bílá tma a hra o prostor
Půjdu znovu, sem dolů a pošleš mě koupit
Semka domů, bramborový salát a housky
V bytě bude vonět mír a jasmínový čaj
Balada, mám vnučku Annu, mami
Povečeří s námi
Sen