V pasti jejích očí Delta řeky Po

Leonid letí z nebe do nebe, ve sféře shoří 

Okuje z něj padá, čeká v trávě, až ji stráví 

Nejsem sám kdo hledá, hajs žena na koni

Plaví hřebce v řece, mokrá, zem je zmoklá

Frká její zvíře, voda z ní a z něj teče v deltě

Domy na kůlech, ptačí hnízda a vítr hvízdá

To rákosové píšťaly nespaly, nesahat na ni

Říkám dívce, je divoká, sáhne si na strusku

Spálí se, chce vodu, dám jí ruku do prachu

V písku, syká, ještě vzlyká, pofoukám prsty

Topím se z té krásy, žena která nebude má

Runt, 1956

Mrzne, velké sněhy nepustí ani tramvaj

Za koncem mostu je špitál, brečí mami

Jdem pěšky, žádný vůz, loď, jen vločky

Peřina mi leží na zádech, a měkké tělo

Mé velké bílé holky mně nese, slzí jí oči

Klouže, halucinace si mě stočí do roury

Matce mrznou vlasy, teď už mne táhne

Vrtí se práh smrti, špitál je z novověku

Beru si od něj vibrace, čekám na vozík

Máma rozmrzá, pod ní je louž, češe se

Dýchá, jsem jí vděčný, personál kmitá

Půjčí ji deku na zahřátí, rozpouští se

A rajský plyn, počítá násobilku

Toulám Po, bruslí na Vltavě

Kytara shodí rytmus mše

Před pikolou, ani za ní

Nehraje amplion

Requiem

Atomová elektrárna Golem

Ďábel chtěl, abych uhnul z hlavní cesty

A určitě ohnul ukazatel objížďky, abych 

Pustil pánské štěstí do zatáček kolébky

Pak mlaskly kola, pach v břichu brlohu

Jeho kyselina, smog, vidím bučet páru

S Golemy, hledám šém, bula je na zemi

Emet, jak se k němu dostanu, E umazat

Jede vlak s palivem uranu, Sklodowska

Řídí, Marie, jezdím tu kolem dokola, hej

Volám, ženská v sukni, klekni na Adama

Jsem paf, peklo smrdí, zrovna vdechnu 

Džointa, teplota stoupá, vlak stojí, bliká

Přejezd, žádný podjezd, past z Kosmu

Hltám cizí instinkt, prsty do něj strkám

Jeho světelné tělo se chvělo, vamp

Lampy zhasly, dostal jsem křeč

Vlak odjel, poskakuji, proč?

Ještě jsem se neudělal

Muschio Bianco

Pod kopulí deštníku se pískem plíží moc chtíče

Koukám, krásné evropské madony, popelí děti

Kormorán letí, Senegalec nutí pašované cetky

Moře, samet vody, láká na všechny své pletky

Plavu, odkudsi vlny rozcáká vítr, po mě plácne

Vzácná chvíle, za dozoru Slunce jdu po břehu

Chytím něhu, chci rozdávat, dávné jde napřed

Vzpomínka voní, sáhnu po ní, je jak slza a růže

Touha, abys zas tady byla, aby ses mi přitulila 

Jako vždy se v tom topím a potácím, bílá svíce

Švih klikatice Tvého těla, boří hradbu vzduchu

Jde s duchem němých stop po asfaltu, bejby

Říkáš, čím to voníš, to je kolínská a bel canto

Nad caffe di Arena spíme, má krásná

Stairway to Heaven a italský sen

Unaveni sluncem

Na břehu jezera, v první řadě u vody

Jsou nalevo, geloví gangsteři, dost

Pilují lest svých dětí na pouliční boje

V pravo trojčí zlatá mládež, tasí echt

Podprsenky, pohodí půlky melouna

Zadky jak velké lžíce, málo nafouklé

Mají dron, letí, přeji si ať jim nedoletí

Ještě víc napravo, ztetovaní a zaťatí

Dále, víc nalevo, muž z pouštní legie

Jdu plavat, v troudu břehu leží obraz

Na těle pohozené ideogramy, oleje

Doleji, když prokouknu práh stínu

Paprsky švunk omráčí v mraku

Voda jako pradlena zvlhne

A pavučina sociální sítě

Vejce informační války

Mi tuto krásu vezme

Smír usíná