Léto a stroje

Ve vlasech zeměkoule, vězí, znovu, bílé Slunce
Zapletlo se, drží v ruce zkamenělé stromy trnky
Jsou z výhně údolí, odkud troje mouchy uletěly 
Brouci zatavili krunýře, a i když mravenci vzpláli
Stojím u jejich homole, letecké káry letí v nebi
Batole Měsíce bledne, jako vždy potratí plenky
Ultra tenký Pé Cé a stádo koz krmí pomeranči
Poslední saranče tančí na krok sun krok tango 
Boky bonga ozvučí honky tonky tonfa uší fízla 
Slyším fanfáry, hajtra trumpety jde jim k duhu
Cucám lízáto, cajdák čistí plíce, bláznům tykám 
Termodynamikou stoupám k Bohu
Údolí smrti vlahne

Jedeš pryč

Až budeš pryč, snad nebudeš v poušti
Pošlu Ti E-mail, via houští elektřiny
Tam kde si Tě berou, Tvůj břink fetiše
Atˇ víš, že drinky čipu Tě, ovážou uzly

Až budeš pryč, usne puzzle vůní kávy
Do třtiny trávy, ke včelám v tůni pylu 
K bělošce bělici, lodici na lasu břicha
Už dospělý Ti z ticha šeřík natrhám

Zdálo se mi, že si češeš nohy v sárí 
Šaryvary v kari, od nártu, celou patu 
Rty jako vatu, letku z vlasů v kruhu
Ještěže se mohu, oparem mlhy spasit

Hledal jsem Tě a musel v sobě hasit
Že čas běží na hodinách věže
Když už musíš běžet
A vzdaluješ se

Ledeburská zahrada

Na parníku Vivaldi rozdávají eunuši krásno
Kovová moucha zhasne poslední bič Slunce
Ve víru jeho erupce chroupám šnek baroka 
Padají růžové podvazky madam Pompadůr
Soprán media žvýká kůru skořice s medem
Vidím skrz jeho pihy v rámu, cop a sivé oči 
Den otáčí emoce do díry noci, housle kvílí
Déšť klečí v trávě

Olympijské hry

Na pokosené louce dnes hrají, o pohár hasiče
Černovlasá pěnice pohodí uzlem vlasů vraníka
Dýchá jak lokálka, předběhne vlastní nádheru
Pyšný chlap letí jak na péru, sepnutý dresem
Pak požárník s hadicí, prý polije tváře horečky
Sázím na něj, na bečky lýtek v kovářské obruči 
Nevyhrál a odpolední fén přinesl silice borovic
Hýbal kaštany, i platany, na stolku teplalo pivo 
Jdou děvčata, jejich divočí, rušilo čísi klimbání
Čeká, až přijde klekání, kytky zavoní ulicí léta

Letní ráno

Běžíme duo s potokem, podle olší a cesty
Čouhá tam z trávy klestí, doutníky rákosí
Přemýšlím, kdo pokosí, UFO zválené obilí
Na lysém uchu pole vyfintí tyče kukuřice
Spolu s těžkým orlem smíchá nach ticha

S něžnou srnkou poskáče jeho geometrie 
To už na kolej remízy ryje stopy má dívka
Houpá představy, jde k posedu a krmelci
Skoro tančí, kecky šelmy a rytmus tanga
Zavřu oči, věž mirabelky je už měděná

La Maddalena 21.9.2001

Už na parníku z Livorna do Golfo Aranci jsem věděl
Že ten ostrov, o kterém jsem si myslel, že je Korsika
Navštívím, že si pohraji s energií prstů v měkkém
Písku, budu bloumat po nábřeží, apartní policistky v 
Tropických uniformách provoní náměstíčka a vějíře
Kávy, kterou dostanu v kavárničkách, číšnice donesou
Na korkovém tácku, ozdobené červenými korály 
Věděl jsem, že budu pít růžové víno, vyměním peníze za
Bílé housky, uvidím fešácké námořníky jak v pohodě vážou
Houpající slunce do kšírů, na uzdu napnutého lana i velký 
Šedivý francouzský pátrač, otočím se a jakmile rybář doplete 
Síť, nechám někoho jiného čekat na světelný most majáku
Na jeho kost s oblouky zářících hvězd a když loď za lodí
Přišumí, půjdu až tam, kde květiny keřů probarví korzo 
A na bílém molu posadím Slovanky do ratanových křesílek
Bude mi jasné, že uhranou svou kontinentální krásou, že 
Nonšalantní Italové na celé kolo zavolají: "Signora e bella"
Poručíme si šampaňské, opřeme rty o kávu a nebudeme chtít
Aby nám někdo sahal na iluzi, až půjdeme krátkým snem
Rozpustile bosí, mezi dešťovými chrliči prejzových střech
Počkáme na déšť a bolestně krásný Garibaldi zamává

Koncert

Když černý pták klavíru odrážel v laku tajli divy
Slyšel jsem vivat, v jeskyni jeviště zpívat, tři cé

Přišel tenor, chvěla se sklíčka flitrů i hodinek
Byl mistr kalinek, čokoládou přetřel čáry runy 

Pěkně praskly, úlomek překonal rychlost zvuku
Viděl jsem ženskou ruku, pěvkyni ve sluji duše

Snad z kuše střelila tóny, z měchu akordeonu
Syrovou balalajku, oči holky na baton rákosky 

Spadl den po nosu, šílel per partes talon noci 
Zdálo se, jde bosý po briliantu žhavého uhlíku

A truhlík piana, kde motýlky držely sílu struny 
Kořeny života drněly zrcadlem času

Gigant

Růžice polévá za vodním příkopem kedlubny
Potomci Bulharů zaseli u Labe jejich semena 
Na konci cesty popohnali jezdci krásné koně
Klušou podél jezera a zastřihlé vrby na ofinu

Ohrnují nos na koninu, její odér, otisk podkov
A štika v tůni se tísní pod břehy něco si ulovit
Skrytá v Slunci, vítr víří vodu, je jak pusa ženy
Mám závrať, omotá mě s ní poklid srpku Luny

Zkusím ho ostřit, toulcem klinká klik brousku
Kousek ode mě leží dívka, směje se bronzem
Kvůli ní jdu do vody, kámen smočit a brousit
Silk, srp šplouchá, nejdu s ním do víru, jančí

Hladinou tančí, obouruč tlačím hranu stříbra
Na kotouč topolu, outlet olše baletek z opery
Kočují s piškoty, šponují hrudník, jednu jsem 
Vybral, nohy volavky, sukénka, ruce jak hadi

Loupá kedluben, je na slovo skoupá, a křišťál
Tři a třicet procent olova se ji v uších houpá
Zadoutná s očima jezera nad světové strany
Zapadám do nich a hledám ji se vším všudy

Zatím vypouštím první tempo pro telepaty
Dobrý den, hvězdo, jsem tady

Nechci být sám

Ořech

Pěkně pomalu, dělej, hop, ať, nespadneš, slyším, jásavý pokřik
Vylezu na ořech, dávno před tím, než přišel Brooklynský most

Ty jeho lana, pomalu, tak pomalu, až nahoru, nohu přes nohu
Zatínám prsty, jsi opice, volají kluci, klepej, tak jim klátím, bim

Měl jsem si vzít rukavice, už padají do trávy, zelené melounky
Vedle na stromu jsou ještě trnky, od Špejcharu jde dědy koník

Kdepak je muž s fajfkou, snad na záhumenku, voní, kouř z listí
Musím jít pomoci, vzít hrábě, přihrabat nať z brambor, a dým 

Bude ležet nad vesnicí, předem slyším rým Paula Mc Cartney
A měním Mull of Kintyre, na Můj důl je suchý u Kutné té Hory
---

https://www.youtube.com/watch?v=AcZVRiB9AQk

Paul McCartney Mull Of Kintyre

Překlad textu písně

/ http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/mccartney-paul/mull-of-kintyre-190833 / :

Mull of Kintyre,
oh mlha se valí z moře,
mou touhou je vždycky být tady
Oh Mull of Kintyre
Daleko jsem cestoval a mnoho jsem viděl
Temné vzdálené hory a zelená údolí
Kdysi barevné pouště, ohnivé západy slunce
Až mě přivádí domů na Mull of Kintyre

Uháněj skrz vřes jako srnec roklí
Doveď mě zpět ke dnům, jež jsem tenkrát znal
Nocím, kdy jsme zpívali jako sbor nebeský
Života a časů na Mull of Kintyre

Úsměvy ve slunečním svitu a slzy v dešti
Mě stále vrací, kde mé vzpomínky dlí.
Žhavé úhlíky žhnou více a více
Až mě přivádí domů na Mull of Kintyre

Mull of Kintyre, 
oh mlha se valí z moře,
mou touhou je vždycky být tady
Oh Mull of Kintyre

Šafrán

Šlapu do hor, kol, na tyčce fazol
Půjčím si lusk velký jako lopatka
Otevřu jeho mozol, srknu trochu
Kouknu, sen, žena se vlní s šaty

Rozvrní pole šafránu, vůni máty 
Neviditelný instinkt mísí šarlach
Běžím, není nic hezčího než pel
A pole květin, i ona a její knížka

Výška vršku, menhir jeho sedla
Obloha zbledla, včely přiletěly
Nesmím za nimi s trny intuice
Nemůžu popřít, plot vidím

Vášně

Na mši nejde neposlouchat faráře, jeho vtip o Bohu
Kopáči a prebendáři, vezme muže lidu dřív do nebe
Hogo fogu se směje, Marie myká vlákno pavučinky
Cajd Mariánské písně, plačky štěstí rozdávají sebe

Kouř stoupá, otírá se o mě, obruče letí ke hvězdám
Plameny, jejich infra prameny žižlají, žhnou a vibrují
Nezdá se, vítr kouř sebral, halí se, nikdy to nevzdá
Učím se historii, táhne koňský tlak Měsíce, jímá mi

Přijímám tělo Páně, strkám ruce do světelného těla
Krista, přemýšlím o echt biologickém věnci přírody

Kouř stoupá, jsem v něm a nejsem sám

Gerbera

Nevím, jestli bude z textu cítit, že mě nejdřív zaujal terč ceny
Potom okvětní plátky, ještě blizna a pestíky, že je to přesně rok
Co jsem koupil kudrnatou květinu, obloženou zelení a v celofánu

Vystál si skutečnou nádheru a bylo mi jasné, že jsem nemohl být sám
Kdo nesl v lesklém obalu pugét s barvou antuky, podzimní boty nám 
Křupaly koridou ulice, až na druhou stranu plotu, kde čekala žena

Ale na mě vůbec nikdo nečekal, přesto jsem ji koupil a počítal s tím
Že se květina nemusí darovat jen pro mazlivý hlas, také si ji mohl
Kdokoliv pořídit jen tak, nebo na hřbitov a pospíchat zrovna tudy

Zřejmě se každému zdála krásná, jasně, i mě uchvátila a převrátila
Nadpřirozenou prázdnotu ticha, tak dokonalá v hodinách biologie 
Opatroval jsem ji, žárlivě střežil, napustil vodu, zařízl stonek, spustil

Opatrně do sklenice, dal mu napít, přidal pár zrnek cukru z kavárny
Od večerního čaje, myslel jsem na ní, schovával jí sladké a zamával
Na číšníka klíčem od pokoje, cizinec platil, sám ve městě, já a kytka

Moje, šli jsme po schodech, ona se svou spodničkou pod roztočenou 
Sukní, s muzikou rádia, sklenice vína cinkaly za příslib něhy, dělal
Jsem pomalu, strašlivě rychle vadnou, ohnou se a lístky spadnou

Ani drát tlustému stonku nepomůže, tenké pletivo až ke koruně květu
Ještě že zastaví, alespoň na chvilku, turbulentní proud syntézy zlomu
Vždycky z toho mám divný pocit, snad i ve mně něco hezkého umírá

Tak na tohle jsem musel myslet ráno, probuzený se protáhl, Ona se
Dívala, pyšná a vzpřímená, že jsem nemohl přihlížet, až ji odpraví čas
Sebral jsem sílu, sjel dolů, nechal snídani okorat pro tlamu toulavého 

Psa, šel jsem na obhlídku, kytku držel v ruce, napadlo mě, abych ji
Někomu dal, v mraveništi sulcovitého vestibulu, automaticky jsem 
Snímal někoho v davu, za pultem stála služba, předávala nové vzkazy

Když vedle zavoněla v červeném kostýmku hosteska kongresového
Centra, nevím, jestli mi vůbec rozuměla, protože má pražská polština 
Je k smíchu, podal jsem ji gerberu, otočil se zády, rychle vypadl, nedbal

Skóre, jel pryč, někam trádá, nechal za sebou herecké gesto a užaslé 
Ženské oči, možná je nemohlo nic překvapit, ale vzal to ďas, podle mě
Určitě hádala, proč zrovna ona, jistěže k ní patřila, k tomu slovanskému

Futru, tak jako ke mně, když jsem ji koupil na ojíněném prospektu
Ulice, aby mě provázela v lezavém podzimu do tepla hotelu a postele
Usnul jsem a zdálo se mi, že velbloudí karavana vezla Orient na bleší
Trhy, ve vodopádu vydrhla akvamarín, aby v páře zářícího berylu
Náměsíčný Měsíc říjel, obrovský jako balon, hrábl mi až na dno duše
Měkce se dotkl papíru a podle toho to také tak vypadá, dávat suché

Otázky, když nevím, jestli je vidět, že mě nejdříve, zaujal terč ceny
Potom okvětní plátky, ještě blizna, pestíky a je to přesně rok, co jsem
Koupil květinu, musím na ní myslet zítra i příště a ještě než vystřelím

Do povětří střapaté šípy, vrátil jsem vzpomínku po celé dráze letu

Koncert

Když černý pták klavíru odrážel v laku tajli divy
Slyšel jsem vivat, v jeskyni jeviště zpívat, tři cé

Přišel tenor, chvěla se sklíčka flitrů i hodinek
Byl mistr kalinek, čokoládou přetřel čáry runy 

Pěkně praskly, úlomek překonal rychlost zvuku
Viděl jsem ženskou ruku, pěvkyni ve sluji duše

Snad z kuše střelila tóny, z měchu akordeonu
Syrovou balalajku, oči holky na baton rákosky 

Spadl den po nosu, šílel per partes talon noci 
Zdálo se, jde bosý po briliantu žhavého uhlíku

A truhlík piana, kde motýlky držely sílu struny 
Kořeny života drněly zrcadlem času

Poušť

Hledal jsem kopyta koní v písku
Zkusil šlapat na pórech runy těla
Prosil duny zbořené podkovami 
Kouzla nevěděla, co tím spískám

Schovaly se na šedé kůře mozku
Na hák týlu zlískaly kousky šatů
Po hmatu útlou Japonku z vosku
Španělku s koženým kloboukem

Metrické závity žluté plíce ulice
Řezaly asymetrické cíle slepice
Metly špony kritické míle lásky
Na rubu sázky, neřízenou vášeň

Kontaktem uklovly bordó višeň
Nahajkou ji na lavici podstrčily
Padaly šály negližé i šodó svíce
V uších klipsy usušené létavice

Hluboký úžas půlnočního nebe
Velbloudi kolem sebe plivali

/ Bez názvu /

Momentálně vidím sebe a mastné brázdy pole 
Prolezly skrz lesklé okno v bílém svitu Měsíce
Hledím, kde bych chtěl na závětrné straně bydlet
V křivém zrcadle, kde čas ryje prostor černé díry 
A stroj hodin večerního zvonu hraje na pochod
Ano, té pihovaté vestě z bronzu včas neutečeš
Zpomaleně tě zastihne i v srdci čtvrtý rozměr
Pohybuji se v času, bim, v první moment myslím
Že v prostoru

Lennonova zeď 3. 4. 2011

Dal jsem si pivo, šel pomalu vstříc Kampě
Běloba těl se smažila na hanbě lysé trávy
Tály skryté frustrace, děti a psi váleli sudy 
Chyběla zář Japonek, cesty klestím bolesti

Ale je tu krása Španělek, slyším Imagine
Cítím, že by se totálně svlékly na forbíně 
Mají kliku, všem těm fízlům co tam hlídali
Šmikli kus kravaty, může se volat po míru

Vůbec to není klišé, určitě ho bylo slyšet
V kamenném pontonu držel břeh Vltavy 
Na zeď se sprejery stříkal Žlutou ponorku
Jak ocelot pampou, honil proporce ikoně 

V dáli duněl jez, vibrovaly boky parníku 
Náměstí osamělo, hrálo prázdnou chvíli
Duch místa viděl, vzbudilo vodu malosti
Za zdí se smály Španěljenky, pily pivo

Paříž

Rozcapená opice Eiffelovy věže měla čtyři děravé nohy
Jednou jsem šlapal, žádný výtah, vítr vlál do sukní žen
Dal jsem jim drobné na binokulár, ořechy Sacré coeur
Zabělilo nebe, parníky zbořily mosty Seiny, ulice vytekly 
S čepicí rajtovaly na provázku, jak oběšenci na lampě
Kde, kde, je krámek, chci si koupit knihu, La Gioconda
Usmívá se tam na mramorovou lišku, skleněnou pyramidu
Sundal jsem boty, namočil si nohy v kašně, rozkošné
Zapálil si černý tabák a šel rovně dveřmi tuhé Bastily
Mé nádherné ženy plakaly, slzy tekly po tvarohu kůže
Pane Bože, paměť na takové krásné ulice
Proudem vášně vábily