Když černý pták klavíru odrážel v laku tajli divy
Slyšel jsem vivat, v jeskyni jeviště zpívat, tři cé
Přišel tenor, chvěla se sklíčka flitrů i hodinek
Byl mistr kalinek, čokoládou přetřel čáry runy
Pěkně praskly, úlomek překonal rychlost zvuku
Viděl jsem ženskou ruku, pěvkyni ve sluji duše
Snad z kuše střelila tóny, z měchu akordeonu
Syrovou balalajku, oči holky na baton rákosky
Spadl den po nosu, šílel per partes talon noci
Zdálo se, jde bosý po briliantu žhavého uhlíku
A truhlík piana, kde motýlky držely sílu struny
Kořeny života drněly zrcadlem času
Lístek na koncert jsem dostal jako dárek. Byla v něm zapečena lest prken, která znamenají svět. Dokonce na mne švenkovali reflektor, nemyslím, že jsem byl omámen filmovým světem, protože jsem předpokládal serióznost na podání ruky. Nestalo se nic takového. Přesto, nic nemohlo zničit mé vidění prostoru a magii gest. Odešel jsem omámený ze Zlatého věku hudby. Šel jsem šťastný s vědomím, že všichni ti nevédomí, kteří se na tom i na mně pasou, skončí v zapomnění. M. B.
OdpovědětVymazat