Běžíme duo s potokem, podle olší a cesty
Čouhá tam z trávy klestí, doutníky rákosí
Přemýšlím, kdo pokosí, UFO zválené obilí
Na lysém uchu pole vyfintí tyče kukuřice
Spolu s těžkým orlem smíchá nach ticha
S něžnou srnkou poskáče jeho geometrie
To už na kolej remízy ryje stopy má dívka
Houpá představy, jde k posedu a krmelci
Skoro tančí, kecky šelmy a rytmus tanga
Zavřu oči, věž mirabelky je už měděná
Běhám tam roky. Ještě dříve, než se zasadily do pole zrcadla slunečních elektráren. Jejich hliníková krása podél remízek vzpurných sedláků, které jim pole neprodali. Rostou na nich věže kukuřice, hlídají je ovádi, kvůli kterým rychle utíkám. Uff, už jsem venku a podél cesty rostou trávy a vlčí máky, v dáli čeká 300 let stará lípa. Den jako vyšitý! M.B.
OdpovědětVymazat