Gerbera

Nevím, jestli bude z textu cítit, že mě nejdřív zaujal terč ceny
Potom okvětní plátky, ještě blizna a pestíky, že je to přesně rok
Co jsem koupil kudrnatou květinu, obloženou zelení a v celofánu

Vystál si skutečnou nádheru a bylo mi jasné, že jsem nemohl být sám
Kdo nesl v lesklém obalu pugét s barvou antuky, podzimní boty nám 
Křupaly koridou ulice, až na druhou stranu plotu, kde čekala žena

Ale na mě vůbec nikdo nečekal, přesto jsem ji koupil a počítal s tím
Že se květina nemusí darovat jen pro mazlivý hlas, také si ji mohl
Kdokoliv pořídit jen tak, nebo na hřbitov a pospíchat zrovna tudy

Zřejmě se každému zdála krásná, jasně, i mě uchvátila a převrátila
Nadpřirozenou prázdnotu ticha, tak dokonalá v hodinách biologie 
Opatroval jsem ji, žárlivě střežil, napustil vodu, zařízl stonek, spustil

Opatrně do sklenice, dal mu napít, přidal pár zrnek cukru z kavárny
Od večerního čaje, myslel jsem na ní, schovával jí sladké a zamával
Na číšníka klíčem od pokoje, cizinec platil, sám ve městě, já a kytka

Moje, šli jsme po schodech, ona se svou spodničkou pod roztočenou 
Sukní, s muzikou rádia, sklenice vína cinkaly za příslib něhy, dělal
Jsem pomalu, strašlivě rychle vadnou, ohnou se a lístky spadnou

Ani drát tlustému stonku nepomůže, tenké pletivo až ke koruně květu
Ještě že zastaví, alespoň na chvilku, turbulentní proud syntézy zlomu
Vždycky z toho mám divný pocit, snad i ve mně něco hezkého umírá

Tak na tohle jsem musel myslet ráno, probuzený se protáhl, Ona se
Dívala, pyšná a vzpřímená, že jsem nemohl přihlížet, až ji odpraví čas
Sebral jsem sílu, sjel dolů, nechal snídani okorat pro tlamu toulavého 

Psa, šel jsem na obhlídku, kytku držel v ruce, napadlo mě, abych ji
Někomu dal, v mraveništi sulcovitého vestibulu, automaticky jsem 
Snímal někoho v davu, za pultem stála služba, předávala nové vzkazy

Když vedle zavoněla v červeném kostýmku hosteska kongresového
Centra, nevím, jestli mi vůbec rozuměla, protože má pražská polština 
Je k smíchu, podal jsem ji gerberu, otočil se zády, rychle vypadl, nedbal

Skóre, jel pryč, někam trádá, nechal za sebou herecké gesto a užaslé 
Ženské oči, možná je nemohlo nic překvapit, ale vzal to ďas, podle mě
Určitě hádala, proč zrovna ona, jistěže k ní patřila, k tomu slovanskému

Futru, tak jako ke mně, když jsem ji koupil na ojíněném prospektu
Ulice, aby mě provázela v lezavém podzimu do tepla hotelu a postele
Usnul jsem a zdálo se mi, že velbloudí karavana vezla Orient na bleší
Trhy, ve vodopádu vydrhla akvamarín, aby v páře zářícího berylu
Náměsíčný Měsíc říjel, obrovský jako balon, hrábl mi až na dno duše
Měkce se dotkl papíru a podle toho to také tak vypadá, dávat suché

Otázky, když nevím, jestli je vidět, že mě nejdříve, zaujal terč ceny
Potom okvětní plátky, ještě blizna, pestíky a je to přesně rok, co jsem
Koupil květinu, musím na ní myslet zítra i příště a ještě než vystřelím

Do povětří střapaté šípy, vrátil jsem vzpomínku po celé dráze letu