Antikvariát

Šel jsem si koupit knihu, Muž bez vlastností

Naletit náplast na mé vědění a nevědomosti

Na parkur krámu klepe kopyty chromá klisna 

Vtlačí rám na kolech, dveře Sámo nezavře je 

Uhýbám jí, koupí Dvacet čtyŕi hodin Le Mans

Platím svou bichli, musím ji pomoci z antikvy

Tlačím rameno do dveří, smáznu roje holubů

Hitchcock, žena hrne v rámu železa vír hejna

Pomalu z lajntuchu hází zrna obilí, sletí za ní

Vlajka křídel, famózní obraz na kostkách žuly

Lid  na stanici busu na ni vrčí jak na husu

Jde šedý mor, žena na něj hází zlost

Muž couvne a shodí prost strachu 

Fest minulost, její zlatý věk

Přiženou se mraky

Sbírají peří

Tak

Když

Radní opravil most a dal zbořit holubům latrýnu

Stavař mu zpatlal koridor, těžko lezu z tramvaje

Anděl smějící se pošťačky mi přeje a razí platbu 

Copak smutníte pane, kde jsou koláče holubům

Dítě, jdeme na kafe, musíte mi říci co se tu stalo

Coby, zajdem spolu do Zverexu, koupíme proso

Odpoledne, jde v dlouhé sukni jak rančera žena

Kam ten spěch?, tam kde neduní sbíječky práce

Nebyla to láce, sáhla do kapes a rozhodila zrno

Letí vějíř ptáků, směje se, jde pod silniční most 

Ovládá sféru, zvedá hore ty perutě, je král hejna

Zdá se, že plápolá jak prádlo s kolíčky na šňůře

Tančí, z kapes sukně létí posledí zbytek energie

Zpomalí, vlnovka plave a potichu zabalí její nohy 

Vidím, až bude stará žena, ptáci ji koupí gondolu

A vzducholoď ji vezme sebou do nebe

To jsem ji neříkal, andělu

Jak ťape k ní soul