Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

úterý 21. ledna 2020

Tradice

Bál hřbitova hlásí, zasněženo
Křísne sirka, hoří vích a svíčky
V písku parket leží tajle Sfingy
Velekněz u rypáčku tiše klimbá
Rej rokenrolu, až ječí desatero
Přikáže mi, alelujá, jdi si pro ni
Tasím symbol, cvak, reju písek
Nějak, ruka Totemu podá Fetiš
Chvíli tančím švih, pak ploužák
He, co jakože po mě brouzdáš
Říká měkká kamenina, hledám
Kde jsou zbraně, hlava s vinty
Černokněžník tasí fén z témat
Bonbon, pustí mě na vlnu dun
Bod lížu, padá sněhová vločka
Prozatím to není žádná tečka
Je to žena, zas pro ni přijdu
Projedu ji její hřívu
Sfinga na bálu
Je a byla

středa 8. ledna 2020

Ve frontě u kartotéky



Úplnou nervózou čekárny dupe Vagabundy
Žena s fialovým přelivem obléklá do tundry
V ten okamžik, jde čas než spadnu na hubu 
Čumí singl sedák, sednu na něj, Fio shlédnu
Padám do její smyčky, a než v ní omdlím, ou
Ví, Fiala, konečná, volá doktor, má ji v rukou 
Já zvukové halucinace, kolem pacouši, lapu
Poslední kyslík, hadry lepím na mucholapku
Vidím pyšnit se matku na vrcholu Belgredky 
Její letní šaty z výlohy od Brouka Babky
Letím, kam nikdy nedoletím, jde domů
Navigují žulové kostky až ke kostelu
Brnknu o Antonínovy věžičky
Lavíruji, spadnu na špičky
Sestra lvice rudě volá
Kde je ten hluchoň
Škoda tak hezky
Bylo