Aspoň že tak
Jdu po vrstevnici hory, mlha leze u kotníku
Hrnu její šlehačku, prst tápe chladem skály
U hlavy syčí smyčec o strunu houslí v tahu
Pohádka, chvíle ztrácí čas, stoupá do nebe
Do toho vážně vážná hudba mi sebou bere
Stoupám za hvězdou ženy s nohama do IX
Letím s ní a druhé Já, na Smíchov k Andělu
Kde na refíži tramvaje, hraje žlutý Paganini
Drtí nás muzika, kterou už nikdo nevymyslí
Páni, a pixle baráků na kostech industriálu
Odráží echo krásna