Poslední útok na horu

Říjen 2004
Poslední útok na horu


Měsíc zuří z Kosmu a sodou myje mozek 
Zuby mi trhá úl, gumuje agresi z paměti
Vryje dláty ráje cestu s pangejty betonu
Slyším vrtulník, v ledové záři snáší krávu

To pastevci s démony je nechali pospas
Něčemu, jsou čtyři ráno a stoupám, frká
Vrtule, z dáli i statek, kouří komín, sedlák
Sekyrka Fiskas, kikirý kohouta, pes štěká

Stoupám, piju čaj z čutory a mokrý kuláč
U vodopádu, mám z něj strach i ze srázu 
Skoro jdu se Sluncem po kráteru Měsíce
Čekám na rogalla, pak už jen Slunce září

Blížím se ke stádu, muž na ně věší šňůry 
Za chvíli jich bude jen pár na podívání
Promrzlé ráno, kde už jen lidé plachtí
I já jsem bez motoru, lezu na vrchol

Beru krajíc suchého chleba
Žvýkám 

Sám

Jsem sám, jen Měsíc, vítr a kšandy ulice
Jdem spolu, dát si v bistru kafe v kafáči
Lest, zapečenou v koláči, i Tvé instinkty
Zavoní, hlava se otočí, kde jsou Ty ruce
Prsty znalosti, omdlím, u slasti z doteku 
Kde jsi, dnes jsem exulantem v převleku
Zítra kleknu na kolena, vrátil ses, řekneš
Jak je v Evropě, ále, elita svléká kabáty
Znalci jedou v tramvaji, odérem k davu
Studují plebs potřeby, jak na amatéry
Z hospody, hledají selský rozum
Jeho šampióny, mísí se s nimi
Pořád zůstanou prebendáři
Nový dav utře hubu
Jsme sami

Noční let

Skáču, na Saharu letí ranní paprsky 
Slunce
Snáším se, duny se jak tsunami vlní
Jsou tváře
Volný pád?, žonglér a křovákův běh
Zazáří
Sliter, a poušť s karavanou velbloudů
Klimbá
Plachtím, stáčím se nad oázou, voda
Slintám
Seskok, cíle, ženy v módních šatech
To cintám 
Padák, poušť má srdce, střílím z koltu
Plíce
Vztlak, jezero dá doutník z makovice
Dám si
Pak že, písek nemá démony, shora 
A dolů 
Dopad, nechci kupovat luxus rituals 
Ježto na poušti je vše zadarmo, tak
Zkouším, pořád jak na laně, cik cak
Tlak na šňůry a když se rozkoukám 
Roznáší se mozol i na střed Evropy
Středokontinent a jeho šlápoty
Ve městě kde je také poušť
Ji kydám

Panskej kočár

Přišli dva chlapi a koupili moje velké auto

Dcera pláče, žena také, touroperátorka ví

Kde budu v létě, fízl zná, co píšu v mobilu

Jdou chlapi z kvartýru, odváží naši pýchu

Tlačí na západ, kalí ji do rumělky po nebi

Teď vlahou vzpomínku, na jeho šik kastli

Pořád nerezla, tropické pneumatiky, bílý

Pruh, motor vzadu, olej chladiče, vzduch

Pořídili si ho Ti chlapi, myslí, že na auťák

Na kapku její aerodynamiky, nabalí dívku

Vzpomínám, Kroměříž, Olomouc a Praha

Přišli a odešli, start, škrtali pákou o zuby

Rotor století, svezli se liberálové z Čech

Válečníci, tak hezky industriální zemičky

Jedna velká továrna s prázdnem umu

Těpic, Pepíci, zůstalo vepřové a zelí

Knedlíci z mateřské školky jen řídí

Helí belí, máma má mísu a maso

Klasa fašisti koukají za rohem

Bůh hlídá technický gen

Odjeli dva chlapi

Jen?

Únor 1955

Mám plán, zrovna jede k nám, Tatraplán
Nesedí v něm muži v kožáku po gestapu
To otec, jeho kámoš, dívka v kaliopkách
Je hezčí než kamarádka mojí matky, auf
Prosim, prosim, pojedu s nimi do Velimi
Ještě dříve do Kostelce, vamp pro brusle
Kalíme sněhy, před námi žádnou stopou
Zadek děla sněží, až na sochu Masaryka
Vau, mladýho vyhodili z vokna, říká táta
Kluci moji, ledová krása, zasní mistryně
ÍÁ krasobruslařka, he, to auto, Jozífečku
Je jak saně, a jaké je tu teplo, s účesem
Pohazuje, šílím, trochu tu smrdí spojka
Dojeli jsme, strýc major z Velimi, k věci
Ukazuje, dostal jsem padáka, a ještěže
Mně tam uklidili, a i trochu jsem se bál
Že zase jedou, máte jejich auto, chlapci
Jinak je boží, a jak jste zvládnuli topení?
Sbírám to z motoru, když jedu, zatopím
Co ta holka, čípak asi je, čípak, Nikolaje
Auto zajíždí fabrice, vzor pro jiný model
Skoro jen já s ním rajtuju a pospravuju
Hlásíme, co se s ním děje, a peníze dají
Chceš svézt, oni se můžou zasejc najíst 
Řeknu Ti popravdě, jak to s Honzou, je
Bylo, nech mně řídit, přikazuje strýček
Jedli jsme, smála se mi kudrnatá černá
Divoženka, později v Tatraplánu, sjela 
Musela také řídit, vřítila se do duchny
Sněhu, otevřela roky, polaritu života
Chvíli jsem byl s nimi v Tatraplánu
A zestárl, jen vzpomínky zůstaly
I aerodynamika 
Věčná

Horká noc

H O R K Á  N O C / z knihy Sako kabát (volně upraveno)

CHVÍLI JSEM PŘEMÍTAL, PO KTERÉM MOSTĚ PŘEJDU. Po tom bílém, krásném, nádherně natřeném. Po jeho chodníku, v teplém nemazlavém asfaltu. Z jedné strany na druhou. Po fantastickém mostu, supermoderním, s šesti proudy, spojoval jedny duše břehu s druhým. Myslel jsem na to, jak projdu dvoumilionovým městem, profoukaném, barbarsky nadutém. Půjdu z Budy do Pešti. Kolem až zločinně vyhlížejících paláců, a dlouhých secesních oken. Možná, půjdu po tom starém, řetězovém. Skoro se to zdálo jedno. Stará pažba, byl senzace. Obrovské řetězy, úhelníky, nýty a mostní díly. Jistě, o hodně menší a užší, než ten nablýskaný. Bylo na něm však něco posvátného, snad starý Egypt, či Noemova archa, pluh bratří Veverků, bronzový meč. Přestože mě moc lákal, přešlapoval jsem, a nostalgicky se díval do dálky, něco mi říkalo, abych se vrátil zpátky, šel po vnějším okruhu komunikace, půl kilometru podle vody, a tam posvátně šlápl na úplně nového, eloxovaného Boha. Bylo to jak ve zpomaleném filmu. K tomu horká noc, a myšlenky bílého ptáka. Závrať z držky civilizace. 

Mlhovina kraba

Měl jsem denní sen, takový krátký, neuronový, chtěl položit na linoleum svůj kabát a čekat, až přijde analytička Krejzová v tričku propagujícím její prsy a kopyta kobylky. Klidně se chtěl nechat i pokořit a lehnout si na záda, na globalizační, otrokyní obšívaný kabát z peruánské lamy, opatřený límcem z Gagarinova rosomáka. Bohužel, objevil se bezelstný škleb stínu Romana Abramoviče, respektive jeho pilot, přinesl něco jako úplatek za cizí úvahu, kterou jsem R.M. v jeho ponorce řekl, že 1+1 je, někdy, 3. Byla to krokodýlí diplomatka, v ní dvanáctidílná Matrjoška, paklík dolarů, autorská práva na rukopis knihy Převrat, invaze a krach Československa a jakási záhadná základní surovina pro lék na všechny neduhy. Chlap ji chvíli hledal v úhledných přihrádkách kufříku Louis Vuitton. Vítězoslavně ukázal upakovku, kde ve vzduchoprázdnu ležel gram granulí 90% výtažku z pankreasu kamčatského kraba. Milý Milane, psal R. A.: udělej s tím něco, dá se z něj vyrobit 2 000 000 injekcí, gluony proti všem nemocím. Evropa to zná, už 200 let, ale dodnes neumí takovou čistotu. Maximálně tak 65%. To nestačí. Jestli nevěříš, zeptej se vašeho biologa Komárka, jeho táta je ekonom, u vás mu říkáte Mikuláš. Á pro po, a ne abys to prodal nějaké velké kosmetické firmě, gram by jim stačil na celý rok a nahradil by drahou ambru, zkazil bys pro peníze plán. 

Mladého jsem nenašel, Mikuláš stál v mrazu na balkoně, koukal na kvarky a zkřehle si psal nějaká čísla. Musíš se na to dívat racionálně, hochu, řekl, když si svlékl v obýváku svůj historický dvacetikilový bulharský kožich, pod ním měl jen tričko s Che Guevarou. Můj kluk tomu rozumí, já už jen hvězdám. Hele, Čukčové to věděli dávno. Uměli matematiku a vypočítali i Boha. Řekli Abramovičovi, co a jak. Milane, zkus to, založ v našem daňovém ráji spol. s r.o., dej tam upakovku jako základní jmění, jeď do Německa pro atest a protože i tam jsou přirozená čísla transcendentní, najdeš také transcedentní lidi a ty Ti půjčí na celé půl kilo granulí, které Sověti nashromáždili od Říjnové revoluce, a Romča je iracionálně nabízí. Klidně ti budu dělat Bílého koně. Pak už to můžeš zabalit. Máš na důchod, něco přihodíš mě a celou nemocnou Evropu uzdravíš. I Bůh růstu růstů, Tě bude potřebovat, dřív než spáchá harakiri a společnost nevolnosti probudí mlhovinu kraba.

Had

Uhnul jsem z dálnice na Grand Prérii
Zastavil na olysalé zemi auto
Chřestýš ležel před koly a něco mu bylo
Snad dávné bubny minulosti ukázaly černé eso
Blingy bling, když jsem šel s pendrekem k němu
Zvědavě do něho dloubl
Také do sloních stop po tatících z Národní gardy
-Šlápli mi na páteř, jsem na hadry! – 
Odezíral jsem zuřivý pohled hada
Odvrátil se, a jako každý rasista myslel na boty z něho
Na ženu jak se v nich točí a nevědomý svého trestu
Ucítil pohled jeho očí, tu nenávist tvora
Když jsem ujížděl s čárami pomalovaného betonu
Na obloze leželo slunce a vítr z Kordiller ohýbal trávu

Lov

Most končil na oblouku gravitace
ON, připojil ponton ve spoji kolíky
A pokračuje jakoby se nic nedělo
Až na hvězdu Galaxy, je čas lovit
Pupíkům, králíky ve vysoké trávě
Jejich ÍQ a ÉQ, upečou na divoko
ON, skřet singl, i boss marketingu
Řezník elity, si stahuje na stínítko
Jejich kůži Boží megainteligence
Flóra čeká jeho chybu, lapne ho
Usmaží a rozhází kosti na Zem
Se vzkazem do budoucnosti
Beznadějně zvrhlé moci
Křišťálovou kouli

Tanec

Podél kanálu cválají bílí koně, hoří plameňáci
Čeří moře i jiní ptáci, kola auťáku zuří v písku 
Oranž na obloze líně žhne, tisknu list vavřínu
Na vratech než prsty uvaří silice, končí cesta 

Někdo tu má svatbu, a metla Měsíce se vrací
Ženich nemá benzin, z nádrže mi cucá Shell
Nevěsta lepí na nebe pel, muž vidí na postel
Tango Argentino, kroky, záklon, mlha v očích

Pluží na olšová prkna, také si vyvětrám pérka
Svírám Tě, vím, já a Ty, jsme tu i do trampoty
Končím ploužákem, spolu dáme správný test
Tanči, beru si od Tebe věc, jeden zbožní fetiš

Nohama tu kreslíš budoucnost, fajn o životě
Znovu Ti plameňáci, lajna auta, barvy flóry
Když uprostřed fauny leží disk z Faistu 
Tuhnu, je o jsoucnu, házím jak pivot

Letí, není to hra jen pro dva
Skáčeme a dá nám zabrat

Plot jménem Listopad

Delta

Šel jsem k řece, po schodech dolů, k náplavce
Viděl otužilé plavce, uplavaly s nimi moje časy
Kdesi, v oparu mlhy šla si, katapultovala´s vlasy
Až do delty Neretvy, vzpomínám kluka cvoka
Šel za řasami, jak zrcadla ve Slunci, šajnilo listí
Tam nahoře, sonické oči družice, hlídaly v ústí
Zkusím to zaplašit, to ta melta v reminiscenci 
Z dálky cítím známou vůni, letí s kusy vzduchu
Čekám ještě rty, konturu rtěnky, obrysy těla 
Chci, aby ses chvěla, až přijdeš z konce mola
Seberu všechny ty vlasy, dám Ti je pod čepici
Z krabice starý chleba, hodíme labutím
Zrovna přistávají

Advent

Obzorem září kulisa Hradčan
Osamělá rozhledna Petřína
Blbá židle podřízne Sovovy mlýny
Ou, to Novotnou lávku laská jez
Starým náměstím zavoní kaštany 
Jednou, říkám, a loupám slupku
Skoro jak pečený brambor v nati
Ale hryžu jinak, foukám do svařáku
Prší, kapky jsou jak ženské doteky
Úžasné, vlahé, nikdy je nesmyju

Step

Vysokou trávu zapálily žluté šaty bosé ženy
Na úplné rovině, ji namočil déšť prsty heny 
Byla jak vůně potravy, vjela do pouště mysli
Tratila kyslík, sandál v ruce, odraz tůně vody
Měla mokrý důvod, když běžela k usedlosti 
Svést mě, přivázat s koněm ke stromu slasti
Spadly jí šaty, na obzoru tekly slámy z duhy
Rozpustila pouhý, uzel vlasů, žluté jak step
Na pult klepala sestra krásy
Budu o tom zpívat

Tobě, řeknu o Tibě

Říkal jsem jí Tiba, ve vojenském, s ahojkou na stranu
Jak jsem ji líbal v tramvaji, jela s kopce, dolů a koleje
Čekal jsem, až led je poleje a tramvaják pohodí písek
Teď, teď to shodí, musí brzdit, Tibo, je to vzrůšo, Šíšo
Elinka se třásla, plošina, madlo, pak jsme skočili, tak
Fláknul jsem sebou, ona na mě, špatně, spadl na ní
Tramvaj zvoní, a koleje, až někdy zas led je poleje
Pojedu s Tebou

Třicátého prosince 1977

Celých 822 dní šlapu na té dlouhé chodbě
Jdeš proti mně, vrtíš se po těch schodech 
Tepané zlato Ti přešlapuje mezi prsy 
Pohladil jsem Tě až do mokrého klínu 
Ó Evropo, betonová sílo, ty monstrum 
Jak je mi špatně z Tvých vyučenců

Řídil jsem pomyslný taxík, pokřikoval na rádio 
Zpívala Joni Mitchell, říkal jsem, ať nasedne 
Ať nechá na pokoji piloty z British Airways 
Grilovaná žebírka z chicagské restaurace
Oblíkne si kalhotky a tričko z leknínů
Ale to už mávala nabalená děvčata z práce
Nasedala poštípaná vánočním mrazem 
Olízla se, takový jsem měl strach o jejich rty
„Tak se dneska namažeme," řekla, šťouchala mě
Šéf už svítil, parkoval jsem, registroval holky 
Mistrné zadečky se vrtěly při zaklapávání pojistek
"De muž, kterej nikdy neplakal, de pozdě do práce.
Do štvrtýho patra de. Nazdár!" pokřikovali vrátní
„Dobrý den," odpověděl jsem, šlápnul na první schod 
A věděl, že mýdlový princ jde poroučet 160 lidem 
Otočil se, skrz vestibul čuměla betonová pixla 
Obrovské sklady, strašná kurva práce

Z úst mi pršely miliony kapek citu 
Narodil jsem se běženci z Podkarpatské Rusi
Čekám, až mě tam někdy vezme
Děvčata zahákují dřevěně putny na ramena 
Voda jim šplouchne nad obruče 
Potom přijdou skvělé rýmy roku 1922 
A Isadora Duncanová zatančí nahá 
Na kašmírových šátcích
Internacionálu

Pak bylo poledne, měl jsem červené fleky na tváři 
Volal matce, přál k Novému roku 
Na stole jí kouřila houbová polévka
"Dobrou chuť mami. Už můžeš maso!"
V kantýně nemusel říkat: „Pusťte to nahlas."
Hráli: Oči čornyje, kak Kalifornyje
Tak chraplavý kornet Armstronga bečel 
I vrátní, dřívější bachaři natahovali uši 
„Přál jste si?" řekla černovlasá Slovenka 
„Španělský víno s bejkem." 
Až po mně šlehla očima, taková láce
Ale i od té lahve mě odtrhli

Zase jsme na někoho zapomněli 
Na chlapa a jeho čtyřicet let u sortimentu
„Hele, ste blbej, nebo co? To je pro mě?" ptal se stydlivě
„Kdepak, já. Já sem jenom pošťák pro transistorák!"
„Dík! To je makačka, co? Tady je to hotovej lágr," řekl Venca
Plkám: „Nechte toho. Tak to musí bejt. Já Vás lituju. Nazdar!"

Šel jsem dál, jehličí Vánoc začalo opadávat
Holka v prvním patře mi dala francouzáka 
Tancoval jsem s ní Holanďana 
Vykopával nohu pěkně vysoko 
Sádlo mi kapalo přes pásek 
Kolem se míhaly mladé i starší žáby 
Potrhané těžkou prací
Styděl jsem se za to
Nemohl jsem jim pomoci 
Cinkal si s nimi o sklenice 
Byl na měkko, navzdory tomu 
Že mě některé neměly rády
Fascinovaně jsem koukal na běžící kotouč magnetofonu 
Miláček zpíval
„Už dávno nejsi dítě!“

Ameriko, poslouchám Tvé rádio

Vzpomínám, čekám na poště, držím zelené peníze
U stolku vstává dívka, vyplnila formulář pro verbíře
Jsem na řadě, pošťák se omluvil, srovnal si kravatu
Usmál se na Latinos, přednostně ji vzal, jo, žoldnéře
Za dveřmi tlačí horká prérie, chci jen kartu na telefon
Pohledy a známku do Evropy, padá tam sníh, Páni
Sebevražedně jdu cestou bez chodníků, pro ten dar 
Komunikace, Ej Tý and Tý, haló, bejby, říkám ženě
Dej mi tělo, včera byl hurikán, rozbil bankéřům skla 
Zrovna tiskli peníze, když odřel lak Kadilaku s rohy
Zapálil chudákům Pontiaky, buzíkům růžová Porše
Hele, viděl jsem hloupou holku, pošlou ji do války 
Hrůza, prosím Tě, řekni mi, co máš na sobě, hořím
Úplně shořím, než se dostanu k Tobě, hladím dolar 
Na cestu, nedám ho Číňanovi, ve fast fůdu, koupím
Cé déčko, kde bude všecko, poušť a rádio Dallas
Ameriko, všechny lodě k tobě plavou, září žoldáku
Mám kusy bodláku v guláši, galimatyáš z preclíku
Hloupě se ptám sám sebe, Žoldáku, krev za ropu?

Mami

Picollo

Koflík kávy byl větší než největší Měsíc
I DC 3 biblické civilizace bylo nejmenší
Mohla jsi za to ty, máš šaty jiné kultury
Za okny prosvětlená i pouličními světly
Vlak podpovrchové dráhy přivezl světy
Šála z lamy vlála, vláčíš s ní po asfaltu
Jdeš a než projdeš kvaltem skrz dveře
Tak já, skoro jak povaleč v baru pískám 
Hned přiznám, že se mi po tobě stýská
Těším se do biopole, které máme doma
Co dáš bejby, co spolu, dám co Ty máš
Pořád zavíráš oči, když líbáš
Ano, je to něha a houpá
Nejsi skoupá
Žiju

Pavučina

Plán pro dnešek, najdu Tě
Pomocí Boha i ruce perutě
Osaměly v domu na poušti
Nahatá Sahara noc spouští
Černě kulisy hor, osíří nebe
Větrný mlýn zavrzá krásou
Zatuhnul v pavučině, věští
Hledáš štěstí, jeho spásné
Pouto, na něj sáhneš, točí
Je svět a zotročí Ti energii
Zapátráš, co košilka skryje
Všechno, co se do tě vryje
I do mysli, smysly na prsa
Symboly, kde složíš hlavu
Pomalu a zticha, je měkká
Ten pocit nekonečna, cíle
Zdá se, že co plánuješ
Ujdeš míle a najdeš

Bazén

Ne, nejsem blázen, pojď tančit

Vypustili pro nás modrý bazén

Nemyslím, že jsi jen na chvíli

Vím, že nejsi lehké víly, ani já   

Slezte na dno, říká mi příroda

Ne, jistě není blázen, je pohoda

Žebřík má šprušle ze saxofonu

Bota klouže po spadaném listí

Ruce si mohou zatančit v rámu

Na výšku ramen Tě asi zvládnu

Ne, nejsem blázen, nechci tlačit

Kvačí, nikdo není u mikrofonu

Asi sám, něco zazpívám, ženo

Keře šustí, léto je rozpuštěno

Jistojistě odloženo, budí zimu

Ne, nejsem blázen, pojď tančit

Pomůžu, jestli nebudeš stačit

Křivky, nejen v tom momentu

Krásné jako lžíce od polívky

Uchopím, nikomu je nedám

Ne, waltz není blázen, hledám

Pak, tradá, lze jít blaze k řece

Povzbudíme kytky na pavlači

Šmalc barev bere cestu kratší

Spolu s městem doletí vidiny

Zlatý podzim v bazénu

Kdysi a kdesi

Je dopito, poslali mne pro Alkoholy, zvoním 
Dveře, ten pocit, na krku má šálu Apolinaira
Normanďanka v negližé a županu z hedvábí
Ochrnu, ale ona už couvá do špajzu na regál
Ukáže prchavé Čučo, kde nic tu nic, alespoň 
Portáš, na zub Oran superior, nechceš tančit
Prý jste běželi nahatí v řepném poli až k Řípu
Co na to menševici, prý si frátelníci stěžovali
A politická policie, ze které se prostý poblije
Srabi, raději bych to tango, mám džíny holko
Sundej je a věz, že jsem stolová hora Česka
Začni spěchat, a ráno, jestli budu ječet
Můžeš se mnou zůstat, i se sestrami
Budeme zas brečet o hoři na zemi
Dej to, první slovo od Boha
Múza

Konzum

Na náměstí proti obřímu kostelu z uhlu renesance
Dvěma Rusům táhnou bedňáci bílé piáno a kornet
Trumpeťák má zimní boty, dráp klavíru škrtí kostky
Duo spouští Imagine, had Volkswagenů s policajty
Smísí Rowdies a fanoušky, četa Ultras ťuká na čelo
Presso, objednávám zhýčkaný italským kávovarem
Bábel jde térem podél čáry, míjí peklo z mainstrem
Chce do starého města, lepeného mírem po válce
Středověk a baroko se krčí, i když trčí, nad betony
Spotřební lidé je vytlačí, vláčí hadry a digitální vlky
Historii mají za plky, těší se máma věci
Nezajímají je předci 
Rusové balí

Drážďany 15.10.2016

Sbohem léto

U Boha vstalo Slunce, s tělem dítěte
Mělo závratě, chytím ho do zrcátka 
Couvám s ním pozpátku, seče otavy
Dívkám bez přípravy prosvětlí šaty 
Zapálí kaštanům zelené listy a ježky
Nachodím se s ním pěšky, míle svítí
Nepostojí chvíli, vše leští, je největší 
Přehoupne poledne, napění i vodu
Pak siesta, v sodě splavu krmí rybu 
V odpoledním klidu pootvírá krámy
Jdeme, rychle padá tma na rybníky
A v rákosí, které se nekosí, věší šaty
Nahé se koupe, sloupne i pozlátko
Vybělí nebe, a s Měsícem nakrátko
Se, tetelí, na barevný podzim

Louka

Vyšel jsem z lesa
Na oblouky louky
Dupal ježurou trávy
Kolem malvic jeřabin
Samoty lvího šípku
Našly si mě Jiřičky
Cirikik žalovaly
Na zakalené slunce
Na kotouče sena
Na provazy deště
Býci jak obtěžují
Strakaté krávy 

Vyšel jsem z lesa
Opásaný vjemy
Pozdržel je šlemi
Aby mi neutekly
Aby se nesesmekly
Do jediné mlhy
A houževnatí plži
Obkroužili louži
Obrovité kopce
Tětivy stromů
Momentem Múzy 
Zrcadlo Svět