Vysokou trávu zapálily žluté šaty bosé ženy
Na úplné rovině, ji namočil déšť prsty heny
Byla jak vůně potravy, vjela do pouště mysli
Tratila kyslík, sandál v ruce, odraz tůně vody
Měla mokrý důvod, když běžela k usedlosti
Svést mě, přivázat s koněm ke stromu slasti
Spadly jí šaty, na obzoru tekly slámy z duhy
Rozpustila pouhý, uzel vlasů, žluté jak step
Na pult klepala sestra krásy
Budu o tom zpívat
Myslím, že jsem to viděl z vlaku. Stáli jsme delší dobu. Světlovlasá a vlasatá žena šla od vlaku k jakémusi stromu, byl u usedlosti, stál tam světlovlasý muž, držel uzdu koně a čekal. Celou dobu než k němu došla a pobláznila ho, celou dobu jsem si vymýšlel .M.B.
OdpovědětVymazat