Třicátého prosince 1977

Celých 822 dní šlapu na té dlouhé chodbě
Jdeš proti mně, vrtíš se po těch schodech 
Tepané zlato Ti přešlapuje mezi prsy 
Pohladil jsem Tě až do mokrého klínu 
Ó Evropo, betonová sílo, ty monstrum 
Jak je mi špatně z Tvých vyučenců

Řídil jsem pomyslný taxík, pokřikoval na rádio 
Zpívala Joni Mitchell, říkal jsem, ať nasedne 
Ať nechá na pokoji piloty z British Airways 
Grilovaná žebírka z chicagské restaurace
Oblíkne si kalhotky a tričko z leknínů
Ale to už mávala nabalená děvčata z práce
Nasedala poštípaná vánočním mrazem 
Olízla se, takový jsem měl strach o jejich rty
„Tak se dneska namažeme," řekla, šťouchala mě
Šéf už svítil, parkoval jsem, registroval holky 
Mistrné zadečky se vrtěly při zaklapávání pojistek
"De muž, kterej nikdy neplakal, de pozdě do práce.
Do štvrtýho patra de. Nazdár!" pokřikovali vrátní
„Dobrý den," odpověděl jsem, šlápnul na první schod 
A věděl, že mýdlový princ jde poroučet 160 lidem 
Otočil se, skrz vestibul čuměla betonová pixla 
Obrovské sklady, strašná kurva práce

Z úst mi pršely miliony kapek citu 
Narodil jsem se běženci z Podkarpatské Rusi
Čekám, až mě tam někdy vezme
Děvčata zahákují dřevěně putny na ramena 
Voda jim šplouchne nad obruče 
Potom přijdou skvělé rýmy roku 1922 
A Isadora Duncanová zatančí nahá 
Na kašmírových šátcích
Internacionálu

Pak bylo poledne, měl jsem červené fleky na tváři 
Volal matce, přál k Novému roku 
Na stole jí kouřila houbová polévka
"Dobrou chuť mami. Už můžeš maso!"
V kantýně nemusel říkat: „Pusťte to nahlas."
Hráli: Oči čornyje, kak Kalifornyje
Tak chraplavý kornet Armstronga bečel 
I vrátní, dřívější bachaři natahovali uši 
„Přál jste si?" řekla černovlasá Slovenka 
„Španělský víno s bejkem." 
Až po mně šlehla očima, taková láce
Ale i od té lahve mě odtrhli

Zase jsme na někoho zapomněli 
Na chlapa a jeho čtyřicet let u sortimentu
„Hele, ste blbej, nebo co? To je pro mě?" ptal se stydlivě
„Kdepak, já. Já sem jenom pošťák pro transistorák!"
„Dík! To je makačka, co? Tady je to hotovej lágr," řekl Venca
Plkám: „Nechte toho. Tak to musí bejt. Já Vás lituju. Nazdar!"

Šel jsem dál, jehličí Vánoc začalo opadávat
Holka v prvním patře mi dala francouzáka 
Tancoval jsem s ní Holanďana 
Vykopával nohu pěkně vysoko 
Sádlo mi kapalo přes pásek 
Kolem se míhaly mladé i starší žáby 
Potrhané těžkou prací
Styděl jsem se za to
Nemohl jsem jim pomoci 
Cinkal si s nimi o sklenice 
Byl na měkko, navzdory tomu 
Že mě některé neměly rády
Fascinovaně jsem koukal na běžící kotouč magnetofonu 
Miláček zpíval
„Už dávno nejsi dítě!“