Horká noc

H O R K Á  N O C / z knihy Sako kabát (volně upraveno)

CHVÍLI JSEM PŘEMÍTAL, PO KTERÉM MOSTĚ PŘEJDU. Po tom bílém, krásném, nádherně natřeném. Po jeho chodníku, v teplém nemazlavém asfaltu. Z jedné strany na druhou. Po fantastickém mostu, supermoderním, s šesti proudy, spojoval jedny duše břehu s druhým. Myslel jsem na to, jak projdu dvoumilionovým městem, profoukaném, barbarsky nadutém. Půjdu z Budy do Pešti. Kolem až zločinně vyhlížejících paláců, a dlouhých secesních oken. Možná, půjdu po tom starém, řetězovém. Skoro se to zdálo jedno. Stará pažba, byl senzace. Obrovské řetězy, úhelníky, nýty a mostní díly. Jistě, o hodně menší a užší, než ten nablýskaný. Bylo na něm však něco posvátného, snad starý Egypt, či Noemova archa, pluh bratří Veverků, bronzový meč. Přestože mě moc lákal, přešlapoval jsem, a nostalgicky se díval do dálky, něco mi říkalo, abych se vrátil zpátky, šel po vnějším okruhu komunikace, půl kilometru podle vody, a tam posvátně šlápl na úplně nového, eloxovaného Boha. Bylo to jak ve zpomaleném filmu. K tomu horká noc, a myšlenky bílého ptáka. Závrať z držky civilizace.