Říjen 2004
Poslední útok na horu
Měsíc zuří z Kosmu a sodou myje mozek
Zuby mi trhá úl, gumuje agresi z paměti
Vryje dláty ráje cestu s pangejty betonu
Slyším vrtulník, v ledové záři snáší krávu
To pastevci s démony je nechali pospas
Něčemu, jsou čtyři ráno a stoupám, frká
Vrtule, z dáli i statek, kouří komín, sedlák
Sekyrka Fiskas, kikirý kohouta, pes štěká
Stoupám, piju čaj z čutory a mokrý kuláč
U vodopádu, mám z něj strach i ze srázu
Skoro jdu se Sluncem po kráteru Měsíce
Čekám na rogalla, pak už jen Slunce září
Blížím se ke stádu, muž na ně věší šňůry
Za chvíli jich bude jen pár na podívání
Promrzlé ráno, kde už jen lidé plachtí
I já jsem bez motoru, lezu na vrchol
Beru krajíc suchého chleba
Žvýkám
Byl to Schlern a jeho růžové zahrady, poslední možnost pro rogalla, můj poslední útok na horu. Vrtulníky skutečně převážely krávy do údolí, normálně by se nedostaly dolů. Co všechno tam člověka nenapadá, zejména, když šajní Měsíc, jdete v kraťasech v - 5-ti, poletuje sníh, teplé prádlo schováváte až na pak, kdy bude nejhůře! Teď už jezdíme jen na lyže! Lezení to v žádném případě nenahradí! Tož tak!
OdpovědětVymazatM.B.