Tunelové vidění / odjinud

Netoliko, že je tma, ale nevidím, vidím jen to, že nevidím nic, když připustím, že vidím, měl bych vidět víc. V+W, a jejich Tmavomodrý svět, tak chytrý, prozíravý, vizionářský. Jako kluk jsem uměl všechny jejich písničky. V totáči, když už se schylovalo k mému průšvihu, počkal jsem si na nějakou oslavu narozenin apod. a spustil jejich a Ježkovu, Vítr vane pouští, ještě ke všemu ve vlastní úpravě a bylo zažehleno. Trochu jsem to zkrátil, byl v tom i alkohol, viděl jsem dvakrát a v naprosté tmě. Zapnul pak zářivku a viděl dvakrát denní světlo, abych uviděl v šeru prostoru nadvakrát dívku s dvěma obručemi hula hop, a ve tmě jeskyně měl dvakrát tunelové vidění, musel dýchat dvaatřicetkrát za minutu, tančil sám se sebou, a vzbudil chřestýše. Byl to polomrtvý macek, stál jsem ohromený, jak mě nenáviděl. Dodnes nemohu na něj zapomenout. V každém texaském krámu s botami a kabelkami jsem ho viděl. Úděsná láce. Venku před obchodem chřestilo světlo. Byl důvod k radosti. Jeden kovboj v Pianu se mnou směnil jubilejní texaský dolar za obnošené krokodýlí koně. Děsně sešlapané a oddělané. Nerozuměl jsem tomu, blbý sešmajdaný boty. V krámě jsem za ně dostal z fleku 600 dolarů. Proč tolik? Ptám se. Po opravě, je znovu dáme do frcu. Některé stály až 2000. Docela dobré číslo. Radost chvíli trvala. Mohl jsem do argentinské restaurace na maso na šavli. Klidně jsem tam mohl jít čtyřicetkrát, nebo k Francouzům, pouze 32 krát, nebo koupit u Irů 600 krát kyselý evropský chleba. Úplně jinak. Udělal jsem z peněz tři díly. 200 na restaurace a chleba, 200 na případné riziko z přejídání, 200 železná zásoba. Poprvé jsem začal přemýšlet, i když jsem peněz měl dost, a pochopil, že nemám dost faktů k vysvětlování. Sevřel mě prostor hry o prostor. Znovu to tunelové vidění, znovu to samé dýchání, znovu ten tanec Svatého Víta. Chvíli to potrvá, než mě prostor pustí.