Kozoroh 1987
Svítí voňavá svíce, rajtuje jako Slunce
Nezapadne, oheň kroutí knot a plápol
Nocí breptá rádio, hledám kouty ticha
Uši rovnováhy balancují mé pocity, tu
Si sednu a kšíruji se do provazů, sním
Do oka technosféry, zájemci přednáší
Cestu v času, mamka slaví narozeniny
Se sestrami střežím dárky, zas ji uzřím
Její oči, běsi pálí mozek, chce pomoci
Jdu s kopce, naposledy klepu na okno
Cítím, že mě hledá její věčná láska
Ale moc osudu pátrá po její duši
Bůh ji odvádí z nemocnice
Vděčně pláču, vzlykám
I sněhové vločky
Každá jiná
Něžná...
OdpovědětVymazatMně se často připomíná můj táta, nikdy mně neublížil, věřil ve mě, byl mi pevným bodem vesmíru a tak zůstane... :-)
Díky Hel,
OdpovědětVymazatjsou to stesky, prakticky, nikdy jsem ji pořádně nepoděkoval.
M.B.