Únor 1955

Mám plán, zrovna jede k nám, Tatraplán
Nesedí v něm muži v kožáku po gestapu
To otec, jeho kámoš, dívka v kaliopkách
Je hezčí než kamarádka mojí matky, auf
Prosim, prosim, pojedu s nimi do Velimi
Ještě dříve do Kostelce, vamp pro brusle
Kalíme sněhy, před námi žádnou stopou
Zadek děla sněží, až na sochu Masaryka
Vau, mladýho vyhodili z vokna, říká táta
Kluci moji, ledová krása, zasní mistryně
ÍÁ krasobruslařka, he, to auto, Jozífečku
Je jak saně, a jaké je tu teplo, s účesem
Pohazuje, šílím, trochu tu smrdí spojka
Dojeli jsme, strýc major z Velimi, k věci
Ukazuje, dostal jsem padáka, a ještěže
Mně tam uklidili, a i trochu jsem se bál
Že zase jedou, máte jejich auto, chlapci
Jinak je boží, a jak jste zvládnuli topení?
Sbírám to z motoru, když jedu, zatopím
Co ta holka, čípak asi je, čípak, Nikolaje
Auto zajíždí fabrice, vzor pro jiný model
Skoro jen já s ním rajtuju a pospravuju
Hlásíme, co se s ním děje, a peníze dají
Chceš svézt, oni se můžou zasejc najíst 
Řeknu Ti popravdě, jak to s Honzou, je
Bylo, nech mně řídit, přikazuje strýček
Jedli jsme, smála se mi kudrnatá černá
Divoženka, později v Tatraplánu, sjela 
Musela také řídit, vřítila se do duchny
Sněhu, otevřela roky, polaritu života
Chvíli jsem byl s nimi v Tatraplánu
A zestárl, jen vzpomínky zůstaly
I aerodynamika 
Věčná