Šlapu do hor, kol, na tyčce fazol
Půjčím si lusk velký jako lopatka
Otevřu jeho mozol, srknu trochu
Kouknu, sen, žena se vlní s šaty
Rozvrní pole šafránu, vůni máty
Neviditelný instinkt mísí šarlach
Běžím, není nic hezčího než pel
A pole květin, i ona a její knížka
Výška vršku, menhir jeho sedla
Obloha zbledla, včely přiletěly
Nesmím za nimi s trny intuice
Nemůžu popřít, plot vidím
Kréta asi 2007, kupuji v soutěsce tymiánový med na plíce, jsme hodně vysoko, kilometry se půjde pořád dolů, rozhlížím se, přidám med šafránový a po cestě jeho pole pořád hledám. Pak mne to trkne. Je na začátku výstupu. Chci se vrátit. Vím že to nelze, program je program, pustím na sebe čerstvé obrazy, ženy na sběru, jejich černé šátky, třeštivé Slunce a lán šafránu. Hezký den, Hel! M.B.
OdpovědětVymazat