Mokrá garáž

Ženu nevolejte, má toho plné kecky, hlídá pandemii
Kapito, shodím telefon, jdu do obří garáže pro auto
Bruslím pod světly stínu Světa až za dvacáté luxory
Míjím první lampu, leknu se, cosi se za mnou plouží
A až předejde, ve stínu strachu stojím u pantu louže
Pak stín vzadu vpřed mete, myká hedvábí myšlenky
Skorem spadnu na mamutí plech pixle, i tudy vteče
Migá kmitá vizí, zpátky ni krok, klame, plouží vkleče
Lekal Albín z Ingolstatu, šmrnc káry z nucené práce
Bublá mu motor, podezřelý, copak asi bělouš vybalí
Couvám pod dvacátý druhý flek, stín mizí, Albí soší
Tlačím nárazník do betonu, pak ten ksicht hledám
Trhám roušku kolaborantů, slabá vzpoura otroka
Koukám, je vidět pavučinou padat big pavouka
Polikám slinu, takový je doma pod pianinem
Přestanu se bát, vyzvednu ženu ze špitálu
Sem tam se mihne nemocný Svět
Ptám se jaképak to bude v létě
Božská už jde