Jak za mnou zaklaply zadní dvířka domu
Komín špitálu stáčí na ovál pomo Yperitu
Po ránu, šílí bílé Slunce, klape kramfleky
Má boty koně, nic nevidím, slyším bengy
Struska škváry vleze do hlavy ultrazvuky
Obrys ženy, nevím koho zdravím, otáčím
Bingo, na Twist Swing Tango jde Twiggy
Číhám, gag minisukně vleče chlad křeče
Kus chvíle tančí na lanči betonové poušti
Cosi mi opouští magnet, svalím se na vál
Nacionál, sundám boty, z levého palce
Trhám nehet, rýpu vzkaz do dřeva
Tady jsem byl
Hel,
OdpovědětVymazatpořád je tam ten špitál, nelze mu utéci, vidím se, běžím pŕes pláň Vypichu, vlevo magie Ladronky, dolů z kopce supím s démony, prší a Žurnální ve stráni pálí mul s apendixy. Rok 1977, no ne, není to k zasmání, rok 1991, rudí seladóni mne léčí, žena mne veze chodbami Lambaréne, tlačí vozík, nevidím dozadu, má pěkná lýtka, Žurnální leze na stráň, smrad úchylný smyje lyzol, mám horečku dodnes, dík, ještěže už můžu jíst kuře na paprice a můžu psát.
Opatrujte se!
M.B.
Pane Bukovecký,
Vymazatjakmile zahlédnu i jen zdálky jakýkoliv špitál, zatrne mi... Vaše texty mají sílu a šťávu, pište! Ráda Vás čtu.
Hel.