Naďa K. Krupská

Jedeme pro kuchaře z podzemí Lucerny, koukám, hele

Ty se fakt podobáš Leninovi, co s tím uděláš, seš mate

matik, nebo filozofik, fikáš holky, hladíš jejich vdolky, có

Nó, uteču s tím ksichtem a budu se prodávat v Americe

Co chceš víc, flák, přiletěl hrnec od tlouštíka, taky kudla

Bác, chlap velký jak kráva s mačetou v ruce na prasata

Zlomil Leninovi ruku, začal zpívat Kakalin, kakalin má já

Ohnu se, kopnu ho do kolena, zlomím nohu, dá mi ránu

Eště stojí, za to mu urvu ucho, spadne, personál, kouká

Satík funí, Leninova krev všude teče, vyrvu obvazy, byly

Pod hasičskou sekyrou, mastňák na ni čučí, obvazuji ho

Lenin má ruku v šátku, krev v očích, je tu nápomoc, v ní

Sní šéfova asistentka Naděžda o pomstě, jsem prý drzý

Umřel dědeček a nechtěla mne pustit z práce, nepřijdu

Naděždo Konstantinovno Krupská, pustím Tě, nebudeš

Mi tak říkat, jo, Naděž, hodila po mně knihu jízd, hajzle

A Lenin, ten utekl Komoušovi přes dráty, a já, já jsem

Začal psát knihu Dlouhý den a začal znovu číst

Karafiátovy broučky, abych se pak vyšvihnul

V ineditním sborníku s básní záchodová

Mísa, povídka a k tomu poezie

Sbohem Beatles a postel

Brigitte Bardot