Oblouk mostu, je jak pošta minulost
Běžím k třistaleté lípě, její staré kůře
Sama ve smogu sluneční elektrárny
Pes na vodítku hafá, lomcuje obojek
Srnky na horizontu blafují, pud zuří
Běžíme do ticha lesa, pavouci sjíždí
Kůň řehotá v ohradě, proti nám pes
Filípek táhne na šňůrce šik paničku
Ou vejs, sáhnu po něm a podám jej
Běžíme, schlemtáme z čutory vodu
Hezký děj, a doma, v zahradě dám
Harýk běž, je volno, přinese mi myš
Až shrabu listí, tlačil bag do Jámy a
Kyvadlo, sirka křísne, odměna vuřty
Přemítám o přírodě, egregoru, Bios
Noon sféra, Bio sféře, stát Plejády
Selhání je od akademické káry
Znovu ten most, teď orlice
Přiletěla všem ukázat
Co ulovila, och jé
Srdce balady
Ty křídla
Autor Milan Bukovecký
úterý 22. prosince 2020
Most přes potok
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Moc pěkná báseň, dýchá životem, snad trochu tesknoty v ní vnímám, především v závěru... líbí se mi, pane Bukovecký, velmi.
OdpovědětVymazatJinak, přeji Vám hezké svátky, pohodu, klid, a budu se těšit na další Vaše básně! :-)
Hel.
Rovněž vše nejlepší o svátcích, jsme sice v lisu MSM a mediokracie nám leze i do cukroví, jakož kolaboranti kteří sedí na větvi, kterou si sami pod sebou podříznou! Máme smůlu, ale Češi jsou smějící se bestie, na to by se nemělo zapomenout! Hezký den, pozdravujte pana P.K.,jakož i rodinu!
OdpovědětVymazatMilan Bukovecký