Autor Milan Bukovecký
neděle 20. srpna 2017
Labutí jezero
Píšťaly Peruánců ještě nevytáhli své hudební eso
Než radní ovoní město, ulicí rapuje dívka z Tesca
Její šlajfky, by snad mohly krájet melouny Měsíce
U kasy, kam jsem s ní došel, voní santal kůže, hej
Sázím Loto, skener zlobí, mis tiket leští, dělá čáry
Směje se, v tónu přirozené noblesy, je šarmantní
Baletka, á há, znám ji z divadelní tancovačky, krk
Rovná záda, ladně vytlačí z altánku Čajkovského
Piková dáma?, ne, jen vodopád očí v jezeru labutí
Tak bílé, hudba mísí slzy, dá se s ní mluvit o Bohu
Je jak oheň z eukalyptů, kde polární záře líže olej
Leze k ní, motá ji hlavu, kanál plný lodí pod mosty
Mám pocit plaveného koně, ptáci se kolem krášlí
Lapu stopy vzduchu dívky Tesca, topím se v pelu
Přijíždí veterán tramvaje a Peruánci, konečně dají
El condor pasa, zastupují ducha And
Dřevo křesťanského kříže
Orla Ayahuaska
Pach tenze
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Krásná báseň, barvitě vykreslená atmosféra... a také mě povznáší muzika z And, ráda poslouchám sluncem a větrem ošlehané, postavou snad malé, ale nesmírně muzikální Peruánce :-)
OdpovědětVymazatVážený pane Bukovecký, těším se na další Vaše básně!
Pěkný den,
Hel.
Základ je v zážitku na jedné venkovské tancovačce, korpulentní dámy tančily po svém Čajnovského Labutí jezero. Fenomenální muzika mne dostala do kolen a ženy také. Stačila pak Vltava a můj syn ve vodê, labutě kolem něj. Pak už jen muzika a dívka za pokladnou a informacemi Tesca.
OdpovědětVymazatHezký den a opatrujte se!
M.B.