Ó né, dost nabito, pláž, katastr devět dva
Plavčík stráží, korzuje jednosměrnou loď
Dav na pláži, copak tam cik a cak podupe
Den větru, tak čechrá ženě fontánu copu
Klimatickou lázeň splétá film, tělo obrazu
Švenk na volný plac, jde dráb místní kasy
I tak oči vidí spleť náhod, přízrak přístavu
Svobodu chvíle, ne, neodcházej, mluvím
Když na konec dlaždic dojdou vilné lvice
A muži v panice začnou blbnout, stepují
Jejich jména, ty nohy ze San Marina
Taková moc, města zázraků
V názvu básně jsem všechny uvedl v omyl, bylo to Rimini, sice na hranici, ale Rimini. Pláž 92 byla, oproti ostatním, plně obsazeným 1-91 a 93 -cca 200 a více, mimo městských vměstnaných plážích, poloprázdná.Vlastně jsem měl chodit na 91, byla hotelu a presso bylo zadáčo. Ženě jsem to neřekl, platil nejdražší místa, nikdo nikde kolem, a když, tak lidi, eňo něéňo. No koukačka, flákačka,
OdpovědětVymazatkolem krása a vzduch jak v lázních, moře husté solí, teplé a léčivé. Tož tak, Hel, a když už tak moc nepíšete, zřejmě malujete. Sem s tím!
Hezké dny, Hel, zlato podzimu je na malování jak dělané.
Milan Bukovecký