Na silnici E 12

Jestli mě něco dost šokovalo, tak jen to, že si klidně seděli na silnici
Navečer, a já, který si zrovna čistil skla brýlí, od přírody šeroslepý
Jsem musel zabrzdit, zrovna se jelo v takové pohodě, vedle Simony

V kapse pas, různá prohlášení, nové šustivé peníze a cestovní šeky
Pomocné průvodce na hrady, zámky, voucher, propisovačka, mapa
Když se destičky Citroenu zakously nejdříve do předních kotoučů

Aby pak zkously zadní, kastle elegantně zhoupla a šípy továrního
Znaku se málem dotkly hrudi ulepeného mládenečka, měl kovové
Knoflíky košile rozepnuté až do hlouby příšerně propadlého břicha

Když se mé oči vyděšeně dotkly jeho velkých nepřítomných míčů
Přejely tu odpornou stružku slin na zvalchované tváři plné vrásek
Vytekly v jakési extázi koutky úst teenagera třináct až devatenáct

Potom vidím, že na druhé straně silnice, kde zrovna v tom samém
Tureckém posedu trčí do vzduchu, normálně by to byla energická
Brada, hubené nohy, velká prsa, dlouhé ruce, třináct až devatenáct

Slepené vlasy, prstýnek po babičce a tenoučké stříbrné miniatury
Režná košile politá genciánkou, takovou krásu na sobě měla, ruce
Panebože, ty nádherné ruce pro klenotníka, které blouznivě něco

Hledaly na druhé straně asfaltu, asi se chtěla zvednout, určitě ano
Když se mihlo z hloučku na krajnici tělo a dívku lehce přitlačilo
Teprve pak jsem si jich všiml, trudovitých zlých obličejů člověka

Které se dobře bavily, hrou vyžraných městských grázlů, louskali
Plf buráky, nacpaní do úplně novoučkých texasek, walkmany na
Uších, v kapsách boxery a nože, v trenýrkách nevědomé ptáky

Nikam nechoď! Dívej se na ně. Zabijou Tě! Řekla Simič měkce
Podržela svou ruku v mojí, a co ty na silnici, co s nima, sladká
Řekl jsem, sáhl pod sedadlo, kde se našel, z udělání, co kdyby
Olověný kabel, klika dveří klapla, vysoukal jsem svoje sto kilo
Z auta a začal odtahovat ze silnice, nejdříve tělo toho kluka, plf
Pak si přešel na druhou stranu, nohy ulité z olova, takový jsem

Hrdina, vzal ji kolem břicha, kousek pod tuhá prsa, nadzvedl ji
Odtáhl k našemu autu, výtečně přikrmená mládež pokřikovala
Uvědomil jsem si fašizující prvek jejich chování, dnes normál

Také dobře si uvědomoval, ejhle, svou nadprůměr sílu a reflex
Pohrdání vším co každá generace musí, ať to chce nebo nechce
Prožít, už zralý muž, jedu si autem, se svou přítelkyní, v kešeni

Peníze, plná nádrž, komfort a dávno zapomenutá odpovědnost
Za někoho jiného, najednou tenhle šok a ještě mám, tak nějak
Pomoci, těm co to nikdy nedocení, nechápavá chromá mláďata

Dobrovolníci na smrt, nuzáci a bezprizorní, hadr na holi a nuly
Přesto jsem je naložil, klaply pojistky dveří jako malým dětem
A když jsem čekal v pachu lyzolu na verdikt žurnálního lékaře

Jen potvrdil, co jsem podvědomě tušil a od přírody jistě věděl
Přesto jsem to chtěl slyšet, i mentorování, to proto abych mohl
Jet v klidu a cestou do Warszawy snít, pohladit Simoně kolena

Narkoman, řekl lékař a ukázal nám záda svého pláště