Plicní sanatorium-Kostelec nad Černými lesy, rok 1968

Od mala mi říkali, Tvůj dědeček má plíci z cementu

Kapíruji memento, zlatý děda, není můj pravý děda

Běda, děda umřel na plíce, nový má novou kavernu

Od mala si hraji, jak kradu revolver príma dědečkovi

Ježto vím, schovává ho před babičkou za jeden trám

Jasně, krám mají s panem Krepčíkem, do Velké války

Mám plán, vyložím pacouše u ospalky ruského vrače

Rekvírovali sanatorium, nebojím se a sjedu za dědou

Dáme řeč, zaplavu si v lomu, křečí ruky chytím kapra

Pak doma, najdu kolt, květináč, a patrony v celofánu

Stočím kšír holstru, pojedu starou cestou ze Suchdola

Děda stojí a mává, v ruce drží nezbytnou fajfku a sirky

Cesta na Prahu, nejdřív plicní, do Moskalova lazaretu

Snad zkontroluji pacouše, po kterém stříleli picačkou

Nepustí mně, nebojím se, nebojí se oni, troubím jim

Zvony zvoní hranu a mši, jsem frajírek díky revolveru

Čas mele, co chvíle je jinak, nahý jsem v pěsti malosti

Už ne malý, matka pláče, hledí okem na dobu cvoků

Srpnový film zloby zobe a Tiziánovy ženy za mřížemi

Nahé vrní boky, jsou jak chrousti, vpletly se do kštice

Mám ponejvíce, otevřenou pusu, jaké jsou to roky

Neznámé stojí za dveřmi, otevřu, tam hezká dívka

Nenese dobré časy, hledá ticho, noc žluté ulice

Chce schovat, zavrže zelené železo tanku

Pořád jsou tu, připomínají se

Mimozemšťani