Přijel kočár, kočí poctivě připnul kapsu na kobylinec
Vůz plný bagáže a lidí, tak mě zaujal
Že se mi nechtělo poslouchat panické řeči o penězích
Zafoukal vítr, zamíchal slunečníky, ubrousky a rozbil nudu
Vzal jsem do ruky kytaru, zabrnkal na struny
Velká kapela s bubny a saxofony přisunula propriety
Kleknul jsem si, to jen abych zvedl svůj klobouk
Když mi zpěvačka stoupla na dýnko a kopla do něho tak
Že jsem ho nechal válet na zemi
Rozhýbal jsem kostru, vynutil si rytmus
Hledal jsem slova, šel proti rytmu, improvizoval
Vsunul se do stratosféry, hořel tam a bobtnal
U vstupu do Černé díry se rozletěl na cimpr campr
Kde z bublavého ticha plazmy
Zamečel kornet Luise Armstronga
Odstrčil mě z hvězdy, náměstí strnulo
I Cikán hrající na housle zkoprněl
Opar paprsků přitáhl slunce
Babylon lidí sedal na zem, trčely jim brady
Trubka hrála, dav se kýval a poslouchal
Znovu nic!
OdpovědětVymazatNa potřetí. Na jednom z nejkrásnějších náměstí Čech se zastavil na chvíli čas. Všichni co hráli, jeden každý něco jiného, vkloul do muziky Armstronga. Byla to neobyčejná chvíle v obyčejnému dni. Hráli jsme a z nebe Armstrong dirigoval minuty v úžasném světě. M.B.
OdpovědětVymazat