Něhu, vidím skrz čepici sněhu růžových brýlí
Zdá se mi milý, strom přikrytý chvojím vloček
Hlouček dětí kouluje, trefí mě bloček ledu
Ve městě u řeky, kde potoky do ní natekly
Kalí bleď vody, brodím se zlitý k přívozu
Hluboko, stejně tak široko, naváté ochozy
Barví se hladina
Ředí zimní sen
Čtyři roční období. Každé je jiné, má svůj půvab, tělo má na něj návyk, paměť! Nemyslím, že bych měl dál pokračovat. M.B.
OdpovědětVymazat