Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

úterý 2. srpna 2016

Na cestě


Můj podsaditý silniční policajt, kterému jsem prošel při kontrole
Dohnal kreténa, který mu s červeným Jaguárem roztrhl uniformu
Kolega v neprůstřelné vestě z něho vytáhal hůlku nezletilé holky
Na tom chlapovi servali košili a držku mu vryli do soli na asfaltu

Začala cesta, nebe jak nevěsta navléklo závoj, fukary plsti mlhy
Spadané poletuchy vloček sněhu, zadýchaly kola mnoha značek
Rádio i v náklaďáku hrálo polku, v motelu sfouklo cukr z vdolku
Číšnice ho nesla mezi stoly, vilně se kývala, jako krkavci v zrní

Klidné meandry Dunaje hleděly na klikyhák promrzlé vozovky
Bratislava jak vesnice spala, jakoby čekala, co poví kormoráni
Nebeskými šípy vzbudila lodníky, jeřáby kouty bachratých šífů
Klapaly motory, krovky čekaly na cosi od kohouta, začaly plout

Vracel jsem se, na holé stráni spalo v keřích víno, léto bylo fuč
Pryč byli špačci, možná vrabci, jen havrani vylétli v záři sněhu
Stráni západu vhodili do ohně růže, letěli s šílenou rychlostí aut
Na cestě ulicí mávali prapory měst, saně losů je na raut svezly

Na horizont mi dovezli fata morgánu, oázu v betonové poušti
Houštím kouli zimy, viděl jsem ženu z krystalků ledu, melasu
Byla hezká, jel jsem k ní domů, neklepejte, nezvoňte

1 komentář:

  1. Báseň je z Bakelitových zvonů. Je z jedné z cest na Slovensko, kdy jsem tam každému odpovídal: Slovensko nádherné, mám ho rád a v Čechách říkal: Čechy krásné, Čechy mé. A jak jsem tam jezdil a jezdil, nikdo na mne nevytáhl vreckový nožík, jen jsem si tam cestou za snem, auto ojezdil. Tož tak, ale básně odtamtud, vübec ne na figu! M.B.

    OdpovědětVymazat