Pěchota náboženského davu klečela v písmenkách cyrilice
Pole před kostelem zryla jak slepice všemi těmi rypáky aut
U flaut antických sloupů pak kohoutí farář pouštěl bubliny
Měl jsem vidiny, jak si povídám s Ježíškem a jeho matkou
Zatímco falešný sluha s ofertou vyžebral peníze mé družky
A povaleči rouškou lihu pod čepicí zaslepili dechem kruhy
Důležitě, pod pruhy klenby, se potáceli na nohách z korku
Zrovna, když varhany rozvlnily sličné tóny do klobouku
Nalezly po anemickém vzorku, až do morku holenní kosti
Že jsem mlčel a hledal místo jak pohostit, noc zázraku
Loď už plula a v náznaku, že krev by mohla prýštit
Fresky dlaní se chtěly domluvit s Bohem
Marně, na stigmata nás bylo moc
Nebylo to obyčejné, spíše neobyčejné. Rozněžnělé Vánoce a štěstí ve štěstí. Někdy to tak je a nikdy už se nepovede, aby to tak znovu bylo, vždy je to jinak. Možná dotek?
OdpovědětVymazatM.B.