Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

čtvrtek 18. srpna 2016

Plicní sanatorium-Kostelec nad Černými lesy, rok 1968


Od mala mi říkali, Tvůj dědeček má plíci z cementu
Kapíruji memento, zlatý děda, není můj pravý děda
Běda, děda umřel na plíce, nový má novou kavernu
Od mala si hraji, jak kradu revolver príma dědečkovi
Ježto vím, schovává ho před babičkou za jeden trám
Jasně, krám mají s panem Krepčíkem, do Velké války
Mám plán, vyložím pacouše u ospalky ruského vrače
Rekvírovali sanatorium, nebojím se a sjedu za dědou
Dáme řeč, zaplavu si v lomu, křečí ruky chytím kapra
Pak doma, najdu kolt, květináč, a patrony v celofánu
Stočím kšír holstru, pojedu starou cestou ze Suchdola
Děda stojí a mává, v ruce drží nezbytnou fajfku a sirky
Cesta na Prahu, nejdřív plicní, do Moskalova lazaretu
Snad zkontroluji pacouše, po kterém stříleli picačkou
Nepustí mně, nebojím se, nebojí se oni, troubím jim
Zvony zvoní hranu a mši, jsem frajírek díky revolveru
Čas mele, co chvíle je jinak, nahý jsem v pěsti malosti
Už ne malý, matka pláče, hledí okem na dobu cvoků
Srpnový film zloby zobe a Tiziánovy ženy za mřížemi
Nahé vrní boky, jsou jak chrousti, vpletly se do kštice
Mám ponejvíce, otevřenou pusu, jaké jsou to roky
Neznámé stojí za dveřmi, otevřu, tam hezká dívka
Nenese dobré časy, hledá ticho, noc žluté ulice
Chce schovat, zavrže zelené železo tanku
Pořád jsou tu, připomínají se
Mimozemšťani

1 komentář:

  1. Dodnes to nemohu překousnout! Je to drama mé generace! Na ulicích Prahy se váleli u palpostů bioroboti. Rozbili zlatá šedesátá léta. Přinesli primitivismus Východu, potvrdili udavačství jako disciplínu, lili do nás alkohol. Dodnes se nemohu z Mongolů vzpamatovat! Stojím na hanbě se všemi těmi co mě udávali. Aby toho nebylo dost, stojím na hanbě se všemi těmi, co mně i dnes udávají!
    Milan Bukovecký

    OdpovědětVymazat